"Třeba bych podnikal. Jsou mi blízké věci, co souvisí s bezpečnostními službami nebo s potápěním," přemýšlí.
Jenže s "kudlou pod krkem" vyskákal evropské stříbro a o víkendu umocnil životní sezonu titulem ve Světovém poháru. Vše je jinak. "Jen kudla za to nemohla." Na konto mu z Atén brzy přijde 30 tisíc dolarů.
"Mám zkoušku z ekonomiky, kolem financí se pohybuju. Tohle není částka, kterou bych neznal," ujišťuje. Jak s ní tedy naloží? "Mohl bych k baráčku pořídit nový plot. Nebo pro Kačku auto," připomene přítelkyni, tyčkařku Kateřinu Baďurovou.
Jsou spolu šest let, vychovávají zatím psa a dvě kočky. Baďurová mu občas doma vyhubuje, že nechává otevřené zásuvky a skříně. "Zato já ji jen chválím, protože mě rozmazluje jak malého kluka. Až toho někdy zneužívám. Skóre v přípravě snídaní a večeří máme tak 1:99."
Brzy vyrazí na první společnou dovolenou do Egypta. "Řekli jsme si: Letos už musíme. Válet se a potápět," povídá Janků, jinak potápěčamatér.
Osm let byl dobrovolníkem ve Vodní záchranné službě. "Svolali nás, když se někdo topil na přehradách. Ale většinou bohužel nebyl důvod pospíchat."
Přitahují ho jak hlubiny, tak výšiny. "Natáhneme lana na baráky, lezeme po nich, děláme skopičiny. Zlezl jsem i tribunu Dukly."
Při vojenském cvičení ve Vyškově se chystá na premiérový seskok padákem, který plánoval od olympiády v Atlantě. Navrch bude řídit bojové vozidlo pěchoty.
Dvakrát ho atletika bolela tolik, že s ní chtěl praštit: když si utrhl vazy v koleni a při pneumotoraxu před aténskou olympiádou. "Vždycky jsem měl formu jako hrom a srazilo mě to až na zem." Také proto zůstal úspěch na olympiádě nevyplněným snem Tomáše Janků. "Na Dukle mi teď dali smlouvu do roku 2008, až do Pekingu mi žádné ultimátum nehrozí," oznamuje.
Takže? "Každý závod chci vyhrát. Kdo jede pro osmé místo, nedopadne dobře. Problémem může být jen to, že na čtyřech centimetrech je natěsnáno dvacet výškařů."
