Už úterní rozběh napověděl.
Místo aby suverénně postoupil do dnešního semifinále, strachoval se. Nervózně sledoval následující tři rozběhy, které ho mohly z Berlína poslat domů.
Masláka – čtvrtkařského supermana z haly!
„Čekali jsme to s trenérem jednodušší. Nemysleli jsme si, že by se rozběhy mohly běžet takhle rychle. Naštěstí jsem postoupil díky času a věřím, že jsem snad nějaké síly do semifinále pošetřil,“ přemítá.
Zatímco v Berlíně chce hlavně postoupit do finále, v hale si dává jiné cíle. Pod střechou vždycky touží po zlatu. Vždycky chce dokázat, že je lepší než zbytek světa i Evropy, a posledních šest let se mu to také daří.
Tak proč to na stejné trati nedokáže prodat na venkovním stadionu?
„Cítím se celkově vyzávoděný,“ říká upřímně. „Už to není ono. Potřeboval bych si odpočinout. Ona i ta motivace má nějakou životnost. Možná bych měl rok jen trénovat a moc nezávodit. Osm let v kuse je to dokola furt to samé. Jsem z toho unavený.“
Maslák do velkého světa atletiky vtrhl už v roce 2011 pod dohledem Dalibora Kupky.
O rok později v pouhých jedenadvaceti letech překonal národní rekord na čtyřstovce. Všem bylo jasné, že v něm dříme talent, jaký česká atletika neměla.
Záhy se stal mistrem Evropy v Helsinkách, což je doteď jeho nejcennější výsledek z venkovní akce. „A to už je šest let, hrozně dávno. Tehdy jsem byl začátečník, mladý, dravý, vletěl jsem do toho a nic neřešil,“ vzpomíná.
Postupně sbíral medaile v hale a stával se hvězdou.
Jenže zároveň také pomalu výkonnostně uvadal. Když v Dauhá 9 .května 2014 zaběhl čtyřstovku za 44,79, sám si asi nemyslel, že by se následující čtyři roky časově neposouval. Přesto se to stalo.
Loni nebyl už ani v hale tak přesvědčivý. Letos na světový šampionát do Birminghamu odjížděl s tabulkově 31. nejrychlejším časem.
Pak ale znovu ukázal srdce závodníka, stal se potřetí mistrem světa.
„Ono to vypadá, že jsem na tom v hale pořád dobře, ale časově to není takové jako kdysi. Při ideálním závodu jsem letos běžel 45,47. Před čtyřmi lety bych to zvládl o 15 setin rychleji. Ani v hale už nemám takovou formu jako dřív,“ říká.
Už před rokem mu trenér Kupka říkal, aby byl větší sobec. Přesvědčoval ho, aby myslel více na sebe, aby více odpočíval.
Vždyť Maslák nezná slovo volno. Jen co skončí náročná venkovní sezona, on se vrhne do přípravy na tu halovou. Asi právě únava těla a také mysli může za to, že v posledních letech stagnuje.
V sedmadvaceti by přitom měl být na vrcholu sil. „Ale není,“ všímá si i šéftrenér české reprezentace Tomáš Dvořák. „Souvisí to pochopitelně i s vývojem kariéry sportovce – kolik se mu toho povedlo. Jemu se toho povedlo dost v mladém věku. Snad není vyčpělý.“
Už na republikovém šampionátu v Kladně přiznal, že má vystřílené všechny náboje. V Berlíně to po rozběhu bylo podobné.
„Už mi ani nepřijde, že bych se soustředil na závody, už mě to ani tolik nebaví. Potřebuju si odpočinout, abych zase získal dravost,“ říká. Zvažuje, že změní hlavní disciplínu. Nebo že vynechá halovou sezonu. „Musí každopádně najít novou chuť,“ je přesvědčený Dvořák.
Chuť jít na trénink za každého počasí den co den a dřít pro jediný cíl. Pak může k medailím v hale přidat i medaile venkovní.
Talentu na to má spoustu.
