Nechci umělé srdce, rozhodl Al Oerter

  • 2
Praha - Když mu v 61 letech tři kardiologové doporučili transplantaci srdce, odmítl: "Ne! Raději budu brát pilulky a přestanu posilovat. Měl jsem zajímavý život. Umřu se stejným srdcem, s jakým jsem se narodil." V roce 2003 přežil i vlastní klinickou smrt. V pondělí však srdce amerického diskaře Ala Oertera dotlouklo navždy.

Ve věku 71 let zemřel jeden z nejslavnějších atletů, šampion ze čtyř olympiád v řadě.

Ještě v jedenašedesáti přitom soutěžil! "Vždycky si vykračoval jako pomalý, klidný dědek. A najednou byl v kruhu šíleně rychlý," vzpomíná Imrich Bugár.

Oerterovy olympijské triumfy jsou zdánlivě nepochopitelnými příběhy o sportovci, který vítězil, ačkoliv nikdy nebyl největším favoritem a vždy jej limitovaly nemoci a zranění. "Poprvé jsem přijel na hry moc mladý, podruhé málo způsobilý, potřetí velmi zraněný, počtvrté příliš starý. Přesto to pokaždé vyšlo," líčil s úsměvem.

Diskařem se stal náhodou. Na střední škole závodně běhal. Jednou dopadl disk k jeho nohám. Sebral ho a odmrštil tak daleko, že kouč okamžitě prohlásil: "Doběhal jsi. Budeš diskař."

Od dětství platil za výtečného matematika, získal stipendium na Kansaské státní univerzitě a pracoval u firmy Grumman na vesmírném programu Apollo. Později se metrákový génius Oerter zviditelnil i coby malíř. "Přistupoval k umění stejně analyticky jako ke sportu," vyprávěl jeho přítel Liston Bochette.

Ovšem nehynoucí slávu získal pod vlajkou s pěti kruhy.

"Před závody býval Al nervózní, ruce se mu třásly. Také špatně jedl. Měl vysoký krevní tlak. Jenže jakmile vstoupil do kruhu, vytvořila se kolem něj magická aura," vzpomínal Harold Connolly, olympijský šampion mezi kladiváři.

Al Oerter (1936–2007)

Čtyřnásobný olympijský vítěz v hodu diskem, pokaždé v novém olympijském rekordu. Zvítězil v Melbourne 1956 (56,36 metru), v Římě 1960 (59,18), v Tokiu 1964 (61,00) a v Mexico City 1968 (64,78). Ještě v 47 letech usiloval o nominaci na hry do Los Angeles 1984. Potom spoluzaložil organizaci Umění olympioniků, která shromáždila výtvarná díla od 14 olympioniků. Jejich obrazy, včetně Oerterových, jsou nyní vystaveny ve floridském Fort Myers.

Na hrách v Melbourne 1956 Oerter vyhrál, i když ho předtím málokdo znal. A po takřka tříleté odmlce, kdy usilovně studoval, ovládl také soutěž v Římě 1960.

Nejtěžší triumf nadešel v Tokiu 1964. Hlavní favorit: světový rekordman Ludvík Daněk. Oerter? Odepsán. Týden před závodem uklouzl a zlomil si žeberní chrupavku. Lékaři mu hry zakazovali, on odvětil: "Radši umřu, než abych se vzdal." Každý pohyb byl pro něj utrpením. Ale pátým pokusem Daňka ve finále přehodil!

Zaměstnavatel mu tehdy na olympiádu neschválil dovolenou a chtěl ho propustit. Teprve nátlak veřejnosti způsobil odvolání výpovědi.

Do Mexika City 1968 už Oertera doprovázely i manželka a dvě dcery. "Potřeboval jsem čtvrté zlato, abych na každého člena rodiny měl jedno," vysvětloval.

Ještě v 47 letech usiloval o nominaci na hry v Los Angeles. Bohužel, při americké kvalifikaci si natrhl lýtkový sval. Přestoupil pak do soutěží veteránů, soupeřících s lehčím diskem. "Jako bych najednou házel s bramborovými lupínky," smál se.

Ten chlapácký, opravdový disk poslal kdysi mimo soutěž při filmování pro televizi do vzdálenosti 74,67 metru. Dodnes by to byl světový rekord.

PRVNÍ OLYMPIJSKÉ ZLATO. V Melbourne 1956 získal Al Oerter premiérový ze svých čtyř titulů. Na čtyřech olympiádách v řadě zvítězil v jedné disciplíně už jen Carl Lewis v dálce (1984–1996).


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž