Olympijský závod zakončila zklamaná z pátého místa. V slzách litovala, že nezvládla emoce. "Letos jsem klidnější," říká bronzová diskařka z mistrovství světa 2005.
Za dalším úspěchem se vydá letos do Berlína. Limit pro účast splnila hned v prvním závodě. "Ale nebyl to cíl, jen malý bonus navíc," říká třicetiletá Cechlová. "Letos jsem začala závodit dřív než loni. Ještě jsem unavená a nevyladěná, takže na první závody to bylo docela dobré." Ovšem změn udělala víc.
Co jste v přípravě upravila?
Víc jsme v ní házeli. Začali jsme dělat i nové cviky v posilovně, naopak některé jsme vyřadili. Loni jsem totiž měla trochu problémy se zády, proto jsme přípravu trochu změnili. Je to dobrá cesta, protože zatím žádné problémy se zády nemám. A už druhým rokem chodím k paní, která mi dělá speciální cvičení na kompenzaci celého těla, protože disk je jednostranný. Takže se dostanu dál ve fyzické přípravě. Ale teď bude nejdůležitější, abych do mistrovství světa pracovala na technice. V ní jsou pořád chyby a rezervy.
V čem?
Před třemi lety jsem si zranila levou nohu, natáhla jsem si šlachu. Následující roky jsem se nohu bála stoprocentně zatížit. Konečně se mi podařilo ten strach odstranit. Ale ještě pořád mám rezervy v odhodové fázi.
Takže trénujete před zrcadlem?
Přesně. Letos jsem udělala změnu i v tom, že jsem nejela na soustředění do tepla, ale zůstala měsíc v Nymburku. Bylo příjemné, že jsem nemusela jet do Afriky a byla v domácích podmínkách. To je pro mistrovství světa v Berlíně nejlepší. Oproti loňsku jsem odpočatější. A taky teď máme super skupinu, jezdíme tady spolu po závodech, atmosféra je skvělá. Taky ostatní začínají házet dobře. Byla bych ráda, aby se na mě holky co nejdřív dotáhly. Měla bych motivaci.
Kvůli olympiádě jste loni moc nezávodila. I tady jste udělala úpravy?
Nechci riskovat, takže všechny starty by měly být v Evropě. Teď jsem měla dva týdny být v Brazílii na sérii závodů, ale vzdala jsem to i za cenu, že nenasbírám body a poprvé nepojedu na finále Grand Prix. Být po půl roce přípravy dva týdny bez trenéra v Brazílii, přelétávat na mítinky, honit body a peníze? To by mi dosavadní práce přišla zbytečná.
Zapracovala jste i na stránce emocí, které vás přemohly na olympiádě v Pekingu? Medaile byly za relativně krátké hody, ale vy jste skončila pátá.
Letos mi přijde, že jiné je úplně všechno. Asi je to špatný příklad, ale hodně jsem se nad sebou zamyslela, když se stala ta nepříjemná věc s Kamilou Skolimowskou.
Polská kladivářka, olympijská vítězka ze Sydney, zemřela náhle v 26 letech na soustředění.
Říkala jsem si, jak někdy stačí málo a člověk tu není. Navíc manžel byl na operaci, měl šílené bolesti, zánět v břiše, sebrali mu slepák. Můj pohled se naprosto změnil. Nejdůležitější je zdraví moje a mých blízkých. Baví mě trénovat, dělám pro atletiku maximum, ale letos jsem klidnější. Nechci nic hrotit. Loni jsem moc chtěla, protože se mi nepovedlo mistrovství světa v Ósace (Cechlová skončila devátá). Samozřejmě, že je škoda, že na olympiádě nebyla medaile, ale i páté místo se počítá. Vypadly i větší favoritky. Je to atletika, sport. V něm je důležité si nestěžovat a být pořád dobře naložený.
Když nechcete nic hrotit, po čem budete toužit na mistrovství světa v Berlíně?
Abych nepřišla do kruhu přehecovaná, přemotivovaná, ale uměla zvládnout sama sebe, dokázala se uvolnit, maximálně se soustředit.
Pomáhá vám ke klidu i rodinné zázemí? Už jste dokončili stavbu domu?
Jsme těsně před kolaudací. Ale pořád platí, že se chci nastěhovat až na podzim. Bylo by příjemné trávit léto na zahradě, ale nemám na ni čas. Trávu chceme nasázet až po mistrovství světa. Barák nemá nohy, neuteče. Chci se zaměřit na podstatné věci.
