Evropská atletika ocenění Member Federation Award charakterizuje slovy, že je dáváno „jednotlivcům, kteří zasvětili mnoho let službě národní federaci, Evropské atletice, nebo oběma“.
Nyní 74letá Fibingerová cenu převzala při sobotním slavnostním zahájení mistrovství republiky v Táboře.
„Už v roce 2020 jsem dostala jednu cenu od Evropské atletiky za přínos do marketingu (Women Leadership Award), ale tahle je nejvyšší. Mám vyznamenání Za vynikající práci 1976, Řád práce 1983 a medaili Za zásluhy o stát 2015, díky tomu mám pocit, že když se podívám zpátky, tak jsem život moc neproflákla,“ poznamenala v Táboře.
Během zdárného působení v koulařském sektoru posbírala například osm titulů halové mistryně Evropy, 19. února 1977 v Jablonci nad Nisou předvedla dosud platný halový světový rekord 22,50 metru.
Helena Fibingerová v roce 1974
„Atletika pro mě byla vším a realizovala jsem se v tom, že člověk udělá v tréninku všechno, a pak přijde odměna v podobě výkonu,“ ohlíží se. „Mám pocit, že v tom není ten v uvozovkách normální život tak krásný, protože v něm se můžete hrozně snažit, být dobří, ale stejně můžete skončit bez potlesku.“
Letos uplyne 40 let od světového šampionátu v Helsinkách, kde si Fibingerová zajistila velký triumf pod otevřeným nebem, který jí do té doby ve sbírce chyběl. Navíc slavila až díky poslednímu pokusu.
„Vzpomínám si moc dobře, protože týden před mistrovstvím mi zemřel otec a já patřím mezi děti, pro které jsou rodiče nejlepší lidi. Moje maminka byla tak statečná, že mě ani nezavolala domů, otce pohřbili a řekli mi to, až když jsem přijela. A za týden jsem odjela do Helsinek,“ přibližuje smutnou událost těsně před atletickým vrcholem.
Jestli si kulaté výročí stihne připomenout s ostatními sportovci z tehdejší úspěšné československé výpravy, si musí ještě rozmyslet, neboť je v termínu plánovaného setkání pozvaná do Izraele. „Protože když jsem byla na olympiádě v Mnichově (1972), tak vedle mě v domě postříleli izraelské atlety. Je to velmi těžké rozhodování,“ vysvětluje.
Legendární koulařka Helena Fibingerová převzala na atletickém mistrovství republiky v Táboře cenu Member Federation Award, kterou udílí Evropská atletika. Gratuluje jí předseda Českého atletického svazu Libor Varhaník.
V kouli nyní sleduje především krajana Tomáše Staňka, halového mistra Evropy z roku 2021, který letos na stejné akci získal stříbro.
„Udělal velký krok, usadil se ve světové desítce i osmičce. Vždycky, když ho vidím vedle bohatýra Crousera a ostatních, tak mu říkám, že mu půjdu koupit capáčky a dupačky. On je mezi nimi takový hošík,“ srovnává českého závodníka s elitní konkurencí. „Zlepšil se technicky, ale to víte, když někdo může hodit 24 metrů, tak je to těžké. Každopádně to neznamená, že jeho kvalita je horší, je skvělá. Já mu pomáhám, podporuju ho, přes 22 metrů může házet taky.“
A co říká na zprávy, že Světová atletika přemýšlí o sjednocení halových a venkovních rekordů, čímž by její zápis v historických tabulkách vymazala Ruska Natalja Lisovská s venkovním výkonem 22,63 metru?
„Myslím, že to není správné, protože podmínky venku a v hale jsou jiné. Ale když mi někdo řekne, že mi zruší rekord, tak řeknu, že ne, že rekordy se jen sjednotí. A já už jsem se s ním potěšila dost. Jen prosím boha, protože jsem dost nábožensky založená, abych dál mohla dělat, co mám ráda. Nic jiného si nepřeju. Jsem spokojená s tím, co mám.“
