Ještě před třemi lety běhal leda tak na školních závodech, jenže pak se začal atletice věnovat naplno. Dnes patří Eduard Kubelík z Atletiky Jihlava k nejlepším evropským sprinterům v juniorské kategorii. Jasným důkazem budiž jeho červencové druhé místo na evropském šampionátu do 20 let v Tallinnu.
„Ze začátku mi připadalo jako vrchol, že jsem vyhrál krajský závod. Nepřemýšlel jsem, že bych se mohl dostat někam dál,“ přiznává rodák z Třeště, který v říjnu oslaví devatenácté narozeniny.
Před pár dny jste se zúčastnil také juniorského mistrovství světa v Keni. Dá se říct, že si letošní léto užíváte víc než ty předchozí?
Je pravda, že bylo dost hektické, pořád se něco dělo. Nejsou to úplně tradiční prázdniny. (usmívá se) Ale jsem za ně rád.
Předpokládám, že rád jste především za posbírané zkušenosti. Nebo se pletu?
Určitě, na takhle velkých závodech jsem běžel vlastně úplně poprvé.
Takřka zázračný Kubelík. Český sprinter je juniorským vicemistrem Evropy |
A na juniorském evropském šampionátu v Estonsku jste hned dokázal vybojovat stříbro v závodě na 200 metrů. Překvapil jste sám sebe?
V podstatě jsem tam jel s druhým nejlepším evropským časem, tudíž se ode mě něco podobného čekalo.
Ne každý se ovšem s podobným tlakem dokáže popasovat. Vy jste to nicméně zvládl parádně...
Ale stres jsem měl taky dost velký. Není snadné, když víte, že od vás všichni čekají medaili.
Ale o to větší musí být potom úleva, nebo ne?
Jo, všechno pak ze mě spadlo. Nejvíc nervózní jsem byl asi při rozběhu, protože skončit hned na začátku, to by bylo špatný.
Takže paradoxně, čím blíž jste se dostával bojům o medaile, tím jste byl klidnější?
Přesně tak. Protože i kdyby se pak něco stalo třeba ve finále, už by to moje vystoupení nebylo celkově tak zlý.
Měl jste v období, kdy se po celém světě vše řídí covidovými opatřeními, vůbec čas a možnost vidět něco z obou zmiňovaných destinací? Tedy jak z Tallinnu, tak i potom z Nairobi?
Moc ne. I když v Estonsku to bylo pořád lepší než potom na mistrovství světa v Keni. Tam jsme prakticky opouštěli hotel jen ve chvíli, kdy jsme jeli autobusem na stadion.
Takže jste se sice dostal do exotické země, nicméně jste z ní vůbec nic neviděl?
Něco přece. Na poslední den dokázal vedoucí výpravy domluvit safari. Kdo chtěl, mohl jet, a já jsem samozřejmě chtěl.
A užil jste si výlet?
Bylo to moc příjemné zakončení celého prázdninového programu.
Už jste měl někdy možnost zažít podobnou podívanou?
U nás v Česku už jsem samozřejmě nějaké zoologické zahrady navštívil, ale to se vůbec nedá srovnat. Tohle byl obrovský nekončící park, kde žijí zvířata naprosto volně.
Přitom jen kousek od lidí...
Právě, bylo pozoruhodné sledovat z auta třeba volně se pohybující žirafy a za nimi v dálce mrakodrapy v Nairobi. Fakt zajímavá scenérie.
Cítil jste se v autě bezpečně?
Mělo otevřenou střechu, tak jsme stáli a mohli všechno sledovat zvenku. Ale je jasný, že kdyby se proti nám rozběhl například nosorožec, tak bychom toho asi moc neudělali. Není to tak, že by byl člověk chráněný před vším.
Ze začátku mi připadalo jako vrchol, že jsem vyhrál krajský závod. Nepřemýšlel jsem, že bych se mohl dostat někam dál.
Eduard Kubelík
Tak konkrétně vy byste mu mohl třeba utéct...
(směje se) Tak to fakt nevím. Zkusit bych to mohl, ale rychle bych zvládl asi jen těch dvě stě metrů. A jelikož celý park má několik desítek kilometrů, tak by mi to bylo k ničemu.
Vraťme se teď na chvilku k vašemu vystoupení na světovém šampionátu. Nakonec jste na dvoustovce obsadil deváté místo, navíc jste si zaběhl osobní rekord.
Byl by to rekord, jenže foukal nepovolený vítr do zad. Povolené jsou dva metry za sekundu, jenže tohle bylo 2,3. Bohužel, chyběl kousek.
Takže jste nespokojený?
Chtěl jsem si buď zaběhnout finále, nebo si udělat osobák. Ten jsem sice měl, ale jen chvilku.
O důvod víc zkusit to příště zase znovu?
Jo, tyhle věci člověka vždycky namotivují tak, že chce příště ještě mnohem víc do finále a bojovat o medaile.
Cenný kov ani rekord jste si sice domů z Nairobi nevezl, ale co třeba nějaký suvenýr?
Doufal jsem, že v hotelu bude nějaký obchůdek s dresy, chtěl jsem nějaký jejich keňský. Jenže nic takového tam neměli.
Opravdu jste jel zpátky s prázdnou?
Ne, naštěstí nám po safari řidič zastavil u jednoho obchůdku, kde toho bylo docela dost.
Vždycky je lepší, když je z čeho vybírat.
Jenže já musel i smlouvat, což se mi upřímně zrovna nechtělo. Ale je pravda, že jsem aspoň prověřil svoji angličtinu.
Kolik jste uhádal?
Ze 170 dolarů na 53. (usmívá se)
Evidentně máte talent nejen na sprinty...
(směje se) No to nevím.
