Já se na svůj první den samozřejmě pamatuju. Když jsem přišel, sednul jsem si do třídy a dal před sebe toho půl metráku učebnic. Byla tam paní učitelka Kašpárková. Jasně, že tehdy byly většinou soudružky učitelky. Ale ona byla paní.
Teď hlavně věřím, že mi paní učitelka bude na třídních schůzkách věci říkat, až tam budu sám. I když, u nás v Hostivicích, jsou naše děti notoricky známé. Když něco vyvedou, je to, jako by to někdo řekl na náměstí.
Do gala nepůjdu. Holky musí být vyfiknuté, já tam nejsem důležitý. Nemůžu říct, která se bude lépe učit. Zatím je to dané. Jedna se zajímá o písmo a kreslení. A druhá říká, že to nepotřebuje umět, když to umí ségra. Uvažovali jsme dát každou do jiné třídy, ale to by asi nepřežily. Budeme aspoň usilovat, aby spolu neseděly v lavici.
