A nakonec nezískala ani podíl na prémii milion dolarů pro vítěze Zlaté ligy. Přišla o něj v posledním, šestém závodě série v Bruselu, kde na pokusy podlehla Němce Friedrichové.
"Je mi to moc líto. Nikoli kvůli penězům, ale mohla to být cena útěchy za tuhle sezonu. Jenže na konci už jsem prostě byla příliš unavená, odskákala jsem moc pokusů," říkala pětadvacetiletá Vlašičová.
Je nesporný sportovní talent. Táta býval desetibojařem, maminka hrála basketbal a běhala na lyžích. Jejich dcera, pojmenovaná Blanka po městě Casablanca, kde táta vyhrál Středomořské hry, chtěla být nejprve sprinterkou. Jenže byla moc vysoká a hubená. A tak zvolila výšku.
Narostla na 193 centimetrů, dvakrát se stala juniorskou mistryní světa, už v 16 letech si vybojovala nominaci na olympiádu. Poté však přišly zdravotní trable.
Věčná únava, potíže s váhou. To vše způsobila nadměrná činnost štítné žlázy. Vlašičová musela před třemi lety na operaci. Od té doby však směřovala na vrchol. A rychle.
Rok 2006: zdolala 205 centimetrů. Loni se jen ve dvou závodech nedostala přes dva metry. Zvítězila v 18 z 19 závodů pod širým nebem. Jediná prohra? Na Zlaté lize v Oslu. Ta ji nakonec stála podíl na jackpotu.
Milion si rozdělily tyčkařka Isinbajevová a sprinterka Richardsová. Vlašičová však "aspoň" vyhrála mistrovství světa.
Letos jí unikl jackpot i olympijský vrchol. O ten ji připravila Belgičanka Hellebautová, o půl milionu dolarů zase soupeřka, únava i chladné a deštivé počasí.
"Nemohla jsem na mokré dráze najít svou techniku," vysvětlovala Vlašičová. Svou polovinu milionu dolarů tak přenechala keňské běžkyni Jelimové.
"Je mi Blanky líto, ale tohle je podstata sportu. Jeden den prohrajete, další jste znovu vítězem. To Blance přeju," řekla Jelimová.
