Gatlin hledí zatvrzele před sebe, přečká ulitý start Jihoafričana Rota, vyhraje za 10,05 své čtvrtfinále, načež si podruhé vyslechne hukot vyprodaných tribun, dotírající na jeho osobu.
„O publikum se nestarám. Soustředím se jen na sebe a svůj závod,“ reaguje.
Vzápětí scenérie i zvuk tribun doznají naprosto zásadní proměny, připomínající náhlé zvraty londýnského počasí.
Z tunelu vchází na plochu Usain Bolt.
Poslední šampionát legendy atletiky začíná.
Chystá se na vlastní šesté čtvrtfinále, dojde do půli dráhy, na které před pěti lety slavil tři zlaté olympijské medaile, zvedne ruce nad hlavu, pozdraví diváky.
Když show, tak od první chvíle, ne?
Zlatofialovými tretrami připomíná jak své začátky, tak léta největší slávy. Zlatých medailí má z vrcholných akcí už devatenáct. A ta fialová je barvou jeho univerzitního klubu.
Dá si ruku před pusu, když naslouchá jásotu tribun, ukáže vztyčené prsty. ukloní se, rozehrává tradiční divadlo.
„Na svém posledním šampionátu kariéry, legenda atletiky, reprezentant Jamajky Usain Bolt,“ představí jej hlasatel.
Zakleká do bloků. Nastává takřka absolutní ticho. Ještě nikdy jsem nezažil, aby už před ČTVRTFINÁLOVÝM během na stovce předcházelo výstřelu startéra takové nábožné ticho.
Jakmile se však výstřel ozve, propuká naopak řev. Bolt běží. Nikoliv dominantně, přesto vítězně. Před cílem pootočí hlavu na nejbližšího protivníka, domácího Dasaola, ujistí se, že je rychlejší než Brit, lehce poleví, protne cíl a za ním zatleská sobě i fanouškům.
Časomíra ukáže 10,07, osmý čas večera, o dvě setiny za sedmým Gatlinem, který tomu všemu přihlíží a říká: „Bolt vypadá dobře. Nesedí mu sice tyhle bloky, ale má dost energie do posledních metrů.“
Expert BBC, bývalý sprinter Darren Campbell přitaká: „Bolt dělal chyby. Jenže ty dělal v minulosti v úvodních kolech také. Jsem si jistý, že je v semifinále už neudělá.“
Obhájce titulu kráčí podél komentátorských stanovišť, usmívá se, vypadá v pohodě, jenže slova vycházející z jeho úst taková nejsou.
1. den MS v atletice |
„Bylo to hodně zlé,“ povídá Bolt. „Měl jsem potíže odrazit se z bloků. Nejsem ani trochu fanouškem zdejších bloků. Myslím, že jsou nejhorší, jaké jsem kdy zažil. Jsem O. K., ale nebyl to ode mě dobrý výkon. Do soboty musím dát svůj start dohromady.“
Může to být z jeho strany pouze určitá psychologická hra se soupeři. Naznačit slabost, dát jim přičichnout ke zlaté naději a potom zase všem ve finále ukázat, kdo že je stovky král.
Nebo jim to raději naznačí hned?
„To, jak jsem se po nepovedeném startu dostal zase do závodu, naznačuje, že se mi někdejší forma vrací. Semifinále a finále ukáží, jak moc se vrátila.“
První krok byl splněn, dva - mnohem těžší - zbývají.
„Teprve začne hlavní show,“ připomene. Jejím titulním hrdinou bude v sobotu určitě on. Vítězem možná ne.
Snad i na to je připraven. Alespoň to tvrdí.
„Je to naposledy, co závodím. Ať už se tu stane cokoliv, budu šťastný. Chci vyhrát. Strašně moc chci. Ale i kdyby se mi to nepovedlo, užiju si to.“
