Ze sektoru tyčkařek jste prchala. Marně jste pokoušela 461 centimetrů, nejlepší český výkon pod širým nebem. Byla jste naštvaná?
Ne, potřebovala jsem sprchu, bylo mi vedro. Maličko zklamaná jsem. Poslední dva pokusy byly hezké. Ale vyzkoušela jsem si tyč, na které by se podle mě dalo 461 skočit. A pořád skáču z kratšího rozběhu. Podle počasí i pocitu uvidím, jestli si v Oslu dám rozběh delší.
Jak se na Zlatou ligu těšíte?
Moc, bude moje první. Bude to velká průprava před mistrovstvím světa, podobný závod. Větší konkurence, atmosféra, větší mezery mezi pokusy, hecování s ostatními. Ne jako třeba na české extralize, kde si na dvě hodiny sednu a čekám, až odskáčou mladé holky.
Vybavíte si největší závod, kde se vám závodilo skvěle?
Kvalifikace olympiády, tam jsem šla všechno na první pokusy, byla jsem nabuzená.
Nervozita s vámi necloumá?
Ne. Jako tele tam snad koukat nebudu. Doufám, že mě atmosféra namotivuje. V severských zemích chodí na atletiku hodně lidí.
Okoukáváte na velkých závodech, jak skáčou ostatní?
Většinou ne, soustředím se jen sama na sebe, nenechám se rozptylovat. Kdybych se dívala a viděla, že někdo jiný skáče hezky a poletí ještě o půl metru výš, spíš by mě to srazilo. Ale když jsem třeba vypadla v kvalifikaci, šla jsem se dívat na finále.
Mohl by vám český rekord stačit v Oslu na stupně vítězů?
To si netroufám odhadnout, řada holek ještě letos neskákala. Bude tam Monika Pyreková, Anna Rogowská a samozřejmě Jelena Isinbajevová. Myslím, že do třetího místa to nebude.
Jaké to je soupeřit s Isinbajevovou?
Co já vím, vždycky jsem skončila a ona teprve začala skákat.
