„Je to neortodoxní prostředí pro atletiku, ale díky tomu, že je hala malá, je tady kontakt s diváky. A když se roztleskává, jde to slyšet, což je super.“ V Otrokovicích se představila letos počtvrté, čtvrtým místem zaostala o dvě příčky za svým maximem z doby před třemi lety. „Neurazila jsem a ani extra nenadchla. Docela se mi povedla koule, ale čekala jsem, že skočím výš,“ shrnula svoje výkony.
Vicemistryně republiky z roku 2012 ze šampionátu pod otevřeným nebem loni nedokončila ani jeden sedmiboj, vzdát se ale nechce. A ani neuvažuje nad tím, že by se stala specialistkou na některou z disciplín. „Žádnou nemám extra silnou. Zatím se držím víceboje, protože mě baví. Není to nuda tréninkově ani závodně,“ prohodila.
Že by se jednou podívala na olympijské hry jako její sestra Jana ve sportovní gymnastice, na to už ve 22 letech zapomněla. „Zjistila jsem, že vícebojařské míry na světovou úroveň nemám, a ani výkony,“ přiznává drobná blondýnka.
Ambice tím ale úplně neztratila. „Mým cílem je být členkou reprezentačního družstva na mezistátních utkáních nebo na evropských pohárech, kde jsou čtyři vícebojařky.“ Předloni se jí to ve švýcarském Nottwillu povedlo, teď je náhradnicí.
Dobrou náladu jí to ale nebere, na okolí působí stále jako pohodářka. „Atletikou by se měl každý bavit,“ pronesla Komrsková a sama ze sebe snímá tlak. „Když moc chci, nejde mi to. Už loni jsem se rozhodla, že tomu nechám volný průběh.
Zatím mi to vychází. Letos jsem si skočila osobák do dálky hned prvním závodem, a když to půjde tak dál, třeba se na profi úroveň dostanu.“ A když ne, u atletiky stejně možná zůstane. Na fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze studuje specializaci atletika a s titulem magistr získá automaticky nejvyšší trenérskou licenci. „Už teď trénuji přípravku na USK a baví mě to,“ usmívá se Komrsková.
Svoje následovníky učí všeobecnou sportovní průpravu. „Běhy, hry, skoky, všechno možné. Každý atlet by si tím měl projít a specializovat se až v dorosteneckém věku, víceboj je nejlepší základ.“ I proto se teď do Zlína tak často nedostane, návštěvy rodičů a kamarádů si však o to více užívá. v Chropyni a v Hulíně, kde letos slaví desáté jubileum.
„Nic moc vymýšlet nejde. U nás si potrpíme na tradici, střídá se tady zhruba patnáct mužstev,“ prozradil za organizátory z hulínské Admiry Jindřich Jarka.
