Amálie Švábíková na Zlaté tretře.

Amálie Švábíková na Zlaté tretře. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Sezona plná rekordů. Ale práce je pořád jak na kostele, ví Švábíková

  • 0
Jsou to čtyři roky, co se ve finském Tampere stala juniorskou mistryní světa. Jenže od té doby Amálie Švábíková výkonnostně stagnovala. Přechod do dospělé kategorie jí nevyšel tak, jak si sama přála. Až letos se to mění. V hale si vylepšila osobní maximum na 455 centimetrů a teď na Zlaté tretře v Ostravě dokonce na 460 centimetrů. „Vždycky jsem si přála takhle vysoko skákat,“ usmívala se tyčkařka.

Jaká to pro vás byla soutěž?
Ze začátku jsem z toho měla trochu strach, protože se točil vítr a vím, že Tretra je důležitý závod, takže jsem byla docela nervózní. Ale pak jsem byla ráda, že jsem se rozeskákala a že jsem těch 460 skočila na první pokus, což jsem nečekala. Vlastně v tom vzduchu jsem ani nevěděla, jestli tam jsem, nebo ne. Až nad laťkou jsem viděla, jak jsem vysoko. Pak jsem i na videu viděla, že jsem ještě měla velkou mezeru. Vím, že to může jít ještě výš.

Bolová na Tretře překonala světový rekord Hejnové, Juška i Ogrodníková druzí

Skočila jste si osobní rekord i limit na mistrovství Evropy. Co vás těší víc?
Určitě osobní rekord, protože se o něj pokouším už od roku 2018. Poprvé jsem se o výšku 460 pokoušela na juniorském mistrovství světa a až teď v roce 2022 to konečně padlo. Je to už docela výška a vždycky jsem si přála aspoň takhle vysoko skákat.

Navíc při tom úspěšném pokusu jste měla ještě solidní rezervu. I to potěší?
Určitě, doufám, věřím, že můžu skákat ještě výš. Teď ten skok byl dobrý, jestli se to povede ještě výš, uvidíme. Ale doufám, že ano.

Může to být i určitá psychologická bariéra, která teď padla?
Doufám, že jo. Ono mezi 450 a 460 už je velký rozdíl, abyste to skočili, musíte ovládat techniku, musíte to umět. Taková výška se nedá skákat jen díky tyčím, což třeba 450 díky správnému úchopu jde. I proto jsem ráda, že jsem to skočila, je to výška, na které se musí pracovat.

Dlouho jste se prala i o vedení v závodě. Pomýšlela jste i na výhru na Zlaté tretře?
Věděla jsem, že závodím s Tinou Šutejovou (vyhrála výkonem 465), která je úžasná a tušila jsem, že to tam určitě dá. Proto jsem na vítězství ani nemyslela, spíš jsem se sama soustředila na 465 centimetrů. Ale o umístění mi nešlo a třetí místo je krásné.

Čím je pro vás tak Ostrava magická, že tady skáčete osobní rekordy v hale i venku?
Vždycky se mi tady závodilo dobře. Hned na prvním kole extraligy se mi povedlo skočit 451, takže ten sektor je suprový. A dneska i fanoušci byli neskuteční, jak fandili a podporovali, za to bych jim chtěla moc poděkovat.

Trenér z vás měl radost?
Určitě. Říkal, že na 460 jsem měla rezervu, takže jedeme dál.

Celkově je ale tato sezona zatím nad očekávání, je to tak?
Určitě, jsem za ni hrozně ráda. Nevěděla jsem, co mám čekat, protože jsem přešla od trenéra Pavla Berana ke Štěpánu Janáčkovi. Netušila jsem, jak na tom budu, ale teď je to euforie. Nový trenér, nové věci, vyletělo to ve správný moment a já jsem za to ráda. Každopádně pořád mám před sebou práce jak na kostele. Pokračujeme dál.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž