„Když někdo chce psát, musí mít ‚sicflajš‘. Nevěřím hubeným spisovatelkám, protože to se musí vysedět. ‚Sicflajš‘ já mám, v tom není problém, ale problém je si říct, že tu mysl musím použít. Musím to vymyslet a rukama to tam dostat. A začít, přinutit se, neříkat si, že je lepší jenom sedět na terase a čumět ven,“ řekla Halina Pawlowská.
„Tahle fáze je pro mě tak komplikovaná. A pak už nemám ani radost z toho čumění na terase, protože jsem vynervovaná z toho, že mám psát. Já pak píšu už ze strachu,“ přiznala.
Spisovatelce právě vychází nová kniha s názvem Milý Bene. Je její třiatřicátá. Kolega Michal Viewegh jich má víc, ale Pawlowská tvrdí, že ona s ním nesoutěží.
„Ale moje vydavatelka asi ano. Na Viewegha ztrácím asi osm knih. Pro mě jsou uzávěrky takové orientační a oni už s tím počítají. Myslím si, že mi ty termíny už kladou s tím, že vědí, že to bude jindy. Já je ale občas převezu tím, že moje prodleva je ještě větší,“ prohlásila.
Halina Pawlowská také v žertu pronesla, že by se mimo psaní již mohla živit prodejem dek, má jich totiž doma nepočítaně.
„Pořád kupuju deky. Jakmile vidím někde deku, jdu po ní. A když nemůžu usnout, tak je počítám. Nepočítám ovečky, to je nudné, zkoušela jsem počítat milence, to si nemůžu vzpomenout, tak jdu po dekách,“ říká Pawlowská, která je nakonec ráda, když se jí podaří usnout před třetí ráno.
„S dcerou se scházíme kolem půlnoci, na něco se díváme, většinou na nějakou pitomost. Protože si myslím, že je pro mě zdravé jít ve tři čtvrtě na dvě do postele, abych mohla tak ve tři usnout. Přečtu kousek nějaké knížky, pak počítám deky, pak prášek a spím,“ popsala svůj noční režim spisovatelka.
