Ženy jsou pro muzikanta Davida Krause celoživotní inspirací, přestože se s nimi v životě nejednou trápil.
"Láska je největší inspirace, bez ženských by to nebylo. Myslím, že je to největší inspirace pro umění, ať už je to scéna, hudba nebo obrazy. Kvůli lásce je člověk schopen se nejvíc trápit a zároveň nejvíc radovat, to je prostě nevyzpytatelné, to je na tom to krásné," říká Kraus.
Na otázku, jestli je lepší být sám a líp tvořit, nebo být zadaný a v umění to poněkud flákat, nachází odpověď těžce. "Tohle já řeším celý život. Když je člověk zadaný a dlouho, tak je to taková pohodička, co já bych za to dal," směje se. "Teď mám sice hodně inspirace, ale pak je člověk doma sám, a to je k ničemu. Myslím, že je nejvíc, když je člověk s jedním partnerem, pokud možno co nejdéle. Přebíhání a takové to bytí s někým, aby člověk nebyl sám, je k ničemu."
David Kraus je momentálně single. V životě se tak obklopuje především prací a zvířaty. "Teď mám jen tu práci, beru si jí víc, takže nemám víc volného času než jen na čokla. Je taky pravda, že si člověk zvykne být sám a pak je těžké někoho pustit do svého podivně zajetého systému," objasňuje.
"Čím víc jsem sám, tím víc zvířat mám. Takže mám ještě chameleona, leguána, rosničku, cvrčky, sarančata a kocoura. Leguána teď navíc stěhuji po patnácti letech z bytu, kde jsem vyrůstal, do svého. On má metr třicet, takže jsem musel objednat i klec. To už vypadá jak malá godzila," uzavírá David Kraus, doufající v lepší zítřky po boku milované osoby.
