Většina lidí vás má v povědomí především díky filmovým rolím, jako byl například čertík v pohádce Princezna ze mlejna. Přitom když se v posledních letech podívám na vaši práci, těžko říct, zda jste více zpěvačka, nebo herečka.
Člověk má dělat to, co ho baví. Zpívat jsem nikdy nepřestala, i když jsem hrála na pražských divadelních scénách, riskla jsem odjezdy na zahraniční turné, kde jsem zpívala a tančila v představeních divadla Imaginace, a vyplatilo se. Zocelilo mne to a hodně naučilo. Nikdo se s námi venku nemazlil, museli jsme vyprodávat divadla, být stoprocentní, protože nikoho nezajímalo, že jsme z takzvaného Východu. Hrála jsem v té době těžké role v Hudebním divadle Karlín, točila s Dušanem Kleinem, Zdeňkem Troškou. Spala jsem pár hodin denně a všechno šlo. Tento kolotoč zastavilo až těhotenství. Nejhezčí moment v mém životě.
Jak se vám potom poslouchají názory některých lidí z oboru, kteří kritizují, že se umělci nevěnují naplno pouze jednomu řemeslu?
Pokud to někdo řeší, zavání mi to dobou minulou, kdy se propagovaly zvláštní věci.
Jak to myslíte?
Tehdy byla ceněná image, že zpěváci neznají noty, protože mají přece uši a slyší. To je bolševický přežitek. Historicky všichni velikáni hudby museli studovat, učili se u soukromých profesorů. Doba se postupně zrychlila, ve studiích nebo na koncertech s velkými tělesy není čas někomu něco vysvětlovat, všechno se platí, a draze, takže se interpretům nebo muzikantům rozdají noty a musí makat. Obzvláště v zahraničí. Bolševik ctil ideologii proletariátu, a tam se bohužel někdy stalo, že se tam uhnízdil totální nýmand bez talentu, a ten určoval, jestli ten či onen umělec dostane zelenou. Muzikant, který ani neví co je interval, kapelu neuvěřitelně zdržuje. Mám s tím své zkušenosti. Proto spolupracuji s kluky, kteří umí brilantně své řemeslo. Patří mezi naši špičku, skládáme společně muziku, jsou navíc multifunkční. A všichni mají za sebou studium na konzervatoři.
Přístup, že talent má podpírat vzdělání, je vidět i z toho, co děláte s vaší nadací pro děti z dětských domovů a ze sociálně slabých rodin. Projekt Talent La Sophia je vlastně castingovou soutěží hledající hudebně a sportovně talentované děti. Co je jejím cílem?
Tenhle projekt je naše vlajková loď. U dětí, které se do něj dostanou, podporujeme rozvoj jejich talentu. Musí ale dodržovat morální kodex, musí se učit, připravovat se na konzervatoř nebo studovat na základní umělecké škole, sportovci jsou ve sportovních klubech. Musí zkrátka makat. Nesmí ve škole překročit průměr známek 2,0, jinak vypadávají z projektu. Samozřejmě jim dáváme šanci, aby se napravily, ale musí se snažit. Je to sice přísné, ale mám za to, že čím je talentovaný člověk vzdělanější, o to méně má čas dělat kulišárny. Protože jenom nýmand má čas na to vymýšlet, jak někomu škodit.
Showbyznys, v němž by se vaši svěřenci rádi uchytili, není často úplně férové prostředí. Připravujete je na to?
Pokud máte shůry dáno, stejně půjdete dál, i přesto, že vám někdo záměrně škodí. Mnohdy to není fér. Dětem proto kladu na srdce, že čím víc budou vynikat, tím větší kládu ponesou na svém hřbetu. Po každé ráně musí zatnout zuby a jít dál. Sláva je magická esence vykoupená potoky slz. Co nenávidím, to je protekce. Kdyby přišel můj životní partner s tím, že mi chce zaplatit roli, vezmu do ruky kladivo a bacím ho do hlavy. Takhle je vychovaný i můj syn. Klidně jsem mu mohla zametat cestičku, místo toho jsem přišla za ředitelkou hodně náročné školy, kam chodil, a řekla jí: Jděte na něj tvrdě. Čím víc, tím líp.
Talent La Sophia Projekt začíná castingy v Česku a na Slovensku. Následuje letní akademie, kde se děti bodují a hodnotí. Sportovci absolvují tréninky, hudebníci zase hodiny hry na nástroje nebo zpěvu a připravují se na Galakoncert, který se uskuteční v září v Praze. Termíny castingů: 11. 6. Brno - hudba - 15:00 (ZUŠ Jaroslava Kvapila), 12. 6. Ostrava - hudba - 15:00 (ZUŠ E. Marhuly), 14. 6. Prievidza - hudba - (ZUŠ L. Stančeka), 21. 6. Praha - hudba - 14:00 (ZUŠ Jižní Město), 22. 6. Praha - fotbal - 13:00 (Strahov - Tréninkové centrum mládeže AC Sparta Praha). Info a přihlášky na www.lasophia.cz a www.blanarovicova.cz. |
Jak vás tak poslouchám, jste asi poměrně přísný člověk.
Jak jsem přísná k sobě, tak jsem přísná ke svému okolí. Protože vím, že pak se nemusíte podbízet. Práce si vás hledá sama, a co víc, máte vnitřní svobodu.
Působíte i na Slovensku. Můžete nějak porovnat svou zkušenost u našich sousedů s tou v Česku?
Je to rozdíl. Přeci jen je Slovensko o něco menší, takže když už tam máte štěstí, že točíte seriál, tak ten hvězdný systém funguje mnohem silněji. Lidé vás opravdu všude poznávají a mají za celebritu. Když zapnete televizi v Česku, neběží v ní jen jeden dva seriály, ale spousta. Všichni hrají ve všech a už ani nevím, kdo kam patří. Přiznám se, že nejsem zrovna divák seriálů. Pojišťovna štěstí, kde jsem hrála, pro mě byla zajímavá v tom, že se v ní sešla skvělá stará herecká garda – paní Jirásková, Bohdalová a spousta dalších. To samé byla Ordinácia v ružovej záhrade na Slovensku.
Myslíte, že se někdy na Slovensko, do své rodné země, natrvalo vrátíte?
To nevím. Když na tom budu finančně dobře a podaří se mi věci, které si přeji, aby se podařily, tak je moje touha žít někde v teple. Miluji moře a líbí se mi představa malé hospůdky, tlachání v ní s doutníkem a dobrým cappuccinem, zkrátka žít v klidu.
