Kapela je vlastně staronová. Kotek si pouze libuje ve změnách názvu. Původně si říkali Rohlick, pak dospěli a přejmenovali se na Zevláky. Nakonec chtěli být světoví, tak jsou kapela Th!s. Velký úspěch sklidili už loni, jako předskokani kapely Wohnout.
Fotogalerie |
„S kapelou se teď snažíme trošku prosadit. Nechtěli jsme se nikam cpát a pořád ani nechceme. Teď máme vlastní písničky a chceme své CD. Křest je plánovaný na 4. května, místo zatím ladíme,“ říká nadšeně Kotek.
V kapele má jen samé kamarády, což vidí jako velkou výhodu. „Vím, co od nich mohu čekat a naopak. Navíc můžeme společně trávit docela dost času. Jak člověk stárne, je hodně práce a nezbývá čas na kamarády,“ přiznává.
Stát na pódiu s kytarou je pro Vojtu Kotka nejvíc. „Budeme rádi, když na nás přijdou lidi. Baví mě hrát v netradičních prostorách, trošku zlomit tu nudu klasických klubů. Třeba na Islandu v sopce, to je docela dobrej sen,“ dodává.
Vojtěch Kotek
A je herec při koncertech nervózní? Prý ne. S kapelou nervy nemá, je to pro něj spíš relax. „Nejvíce mě stresuje být režisér, na tom vše stojí. Když hraju, chyba se dá svést na kohokoli dalšího - blbej scénář, divnej režisér, slepej kameraman. Na druhou stranu, ty nervy jsou vlastně moc příjemný, patří k práci a mě to baví,“ dodává.
Kromě zpívání, hraní a režie si občas také zadabuje a při tom vzpomíná na své začátky. „Bylo mi osm let a hned jsem to na první pokus pokazil. Říkal jsem větu: Ahoj, Billy Medisone! Jenže já slyšel ve sluchátkách originál a řekl místo toho: Hello, Billy Medisone! Proto jsem si řekl, že dabing nebude asi disciplína pro mě,“ řekl Kotek.
Smůlu v dabingu nakonec zlomil a namluvil desítky filmových i animovaných postav. Spoustu filmů i režíroval coby dabingový režisér.
