Prý byste nikdy nevzal roli v seriálu, který se píše za pochodu, protože chcete znát osud vaší postavy. Platí to stále?
Už jsem ve věku, kdy si snad můžu role vybírat. Abych mohl někoho hrát, musím si umět představit, jakou má ta postava povahu, koho má ráda, kdo má rád ji. Díky tomu se můžu rozhodnout, jestli to chci. Možná vypadám jako blbec ze staré školy, ale je mi to jedno. Když mě chtěli do seriálu Vyprávěj, jeho autoři mi poslali všechny díly první řady.
Tehdy mi bylo od začátku jasné, že roli otce klanu Dvořáků vezmu. Možná mi přišlo i symbolické, že se ten Pepa Dvořák narodil ve stejný rok jako můj táta. A udělal jsem dobře. Když mě pak zastavovali lidi na ulici a ptali se mě, proč jsem opustil svoji seriálovou manželku (hrála ji Veronika Freimanová, pozn. red.), uvědomil jsem si, jak moc byl ten seriál populární. I když se divím tomu, že někteří diváci ztotožňují figuru s hercem. Už se mi třeba několikrát stalo, že mi v krámě nechtěli ani prodat rohlík, protože jsem si nevzal v roli nějakou holku.
Co popularita? Chodily vám nabídky k sňatku?
To ne, ale když jsem natočil pár rolí, tak jsem začal dostávat dopisy s prosbou o zaslání fotky s autogramem. Jenže já žádnou neměl. Karolína Slunéčková s Hankou Maciuchovou mi nabídly, že v jedné vesnici dělají k výročí jejího založení plakáty a po oříznutí jim zbývá papír. Kdybych jim tam prý poslal diapozitiv, tak by mi tam na odstřižky fotky udělali. Dostal jsem jich tisíc a posílal je divákům. Když uplynula léta, podíval jsem se na ty fotky a řekl si: „Tohle už, Sváťo, posílat nemůžeš, to už nejsi ty.“ Doma mi tak zůstala hromada fotek a bylo mi líto je vyhodit.
Když jsem točil Vyprávěj, začal jsem si na jejich druhou stranu psát mé texty z chystaných scén. V tom jsem pečlivý po mámě, byla divadelní nápovědka. Ota Brousek o ní říkal, že by se měla pozlatit. Měla v poznámkách svoje hieroglyfy. Přesně věděla, kdy herec dělá záměrně pauzu a ona nemusí napovídat. Když to někdo v textu pravidelně zblbnul, měla tam rámeček.
Jaký býváte na place? Je něco, co vás dokáže vytočit?
Jsem kliďas. Vytočí mě, když mám za sebou perný den, hodně obrazů i textu a pak se začne natáčení prodlužovat. Sice nekřičím, ale udělám asi hodně kyselý ksicht, naštěstí se nevidím. Když mám pocit, že jsem v právu, v klidu i řeknu, že končím a odcházím z natáčení pryč.
To musí být pro produkci hrozba, že nejste na příjmu. Stále nemáte mobil?
Nemám, protože jsem se kdysi rozhodl, že to mít nebudu. Do toho vlaku jsem nenastoupil, takže mi ujel a už se za ním hnát nebudu. Zjistil jsem, že to jde. Bez mobilu jsem natočil Vyprávěj, První republiku... Samozřejmě se z produkce ptají, jak se mnou budou komunikovat. Odpovídám, že jednoduše. Doma mám telefonní záznamník, večer to zmáčknu. Kdo tam co namluvil, toho obvolám a mám vyřešeno. Víc nepotřebuji.
Jak se na to lidi tváří? Když já říkám, že nemám Facebook, dívají se na mě jako na mimozemšťana.
Facebook? To na mě mluvíte cizími slovy, nevím, co to je. Vím, že si lidi zakládají na internetu i své soukromé stránky, ale já nemám potřebu o sobě do éteru nic říkat. Nevím, proč bych to dělal. Nechápu, proč bych si měl povídat s cizími lidmi. A ještě byl takový blázen, abych se celému světu svěřoval s osobními věcmi. Považuji to za exhibici. Chci se bavit jen s někým, kdo mi je sympatický.
