Na které své filmy jste se přijel podívat na filmový festival do Karlových Varů?
Přijel jsem kvůli filmu Zátopek, ve kterém jsem hrál, a dalším dvěma filmům, kterými jsou snímek Zbožňovaný a film Shoky & Morty, poslední velká akce. Bohužel jediné, co stihnu, je Zbožňovaný od Petra Kolečka.
Lidé vás díky některým vašim rolím vnímají jako velmi vtipného člověka...
Je strašně důležité říci, že to, jak mě vidí lidi a veřejnost, neodpovídá tomu, jak já nad sebou přemýšlím. Vůbec. Opravdu se ráno nebudím s tím, že bych si řekl, „to jsem ale velký komik, to jsem ale humorista.“ Vnímám se naopak jako relativně stále „přinasraný“ člověk. Takový bručoun. Když zrovna nepracuju, myslím, že tak můžu na mnohé působit. Ale to, že vás nějak vnímá veřejnost, neznamená, že je to jasný obraz o tom, jaký opravdu jste.
Dokážete si vůbec užít tu pozornost a vše, co se kolem vás v poslední době děje, a vzít si z toho něco pozitivního?
Pozitivní pro mě je, když mám dva dny volna a jdu s dcerou k vodě. Ale to, co se děje jinak, beru tak, že to zkrátka patří k té mé herecké profesi. Když začne člověk vidět, že ho začalo hodně vnímat okolí, musí si uvědomit, že to patří k jeho práci. Do mých dvaadvaceti let mě vlastně nikdo moc neznal. Nebo respektive jen z divadla a z menších rolí. Byl jsem tedy spíš zvyklý na tu „nepozornost“ od lidí. Teď, když té pozornosti je možná až přespříliš, učím se s tím pracovat.
Užíváte si slávu?
Neužívám. Že bych to nějak miloval a vyžadoval, to opravdu ne. Myslím, že spíš naopak. Například teď bych si to tu v Karlových Varech rád prošel, protože je to krásné město. Ale moc to nejde. Na druhou stranu to chápu. Lidé si chtějí povídat a společně se fotit. Svou práci mám však rád hlavně proto, že mohu něco tvořit.
Nedokážu si představit, že bych dělal nějakou profesi, kde by moje pole tvořivosti, kterou v ní mohu obsáhnout, bylo nějak svázané a omezené ve stylu v osm přijdeš, ve tři končíš, tady si píchneš a zase jdeš. Nechci to samozřejmě nijak shazovat. Vím, že spousta lidí takto pracuje, protože třeba musí nebo je to baví. Ale já potřebuji tvořit.
Během dvou let jste se vyšvihl na herecké výsluní. Není někdy v účinkování z vaší strany tak trochu kalkul? Když jdete například do televizní talkshow, jste jak se říká „v roli“ a připraven bavit diváky?
Rozhodně ano. Teď v rozhovoru s vámi se snažím být co nejpřirozenější a nikam se netlačit. Ale vím, že okolí mě nějak vnímá a něco ode mě očekává. Ve chvíli, kdy přijmete nabídku do zábavného pořadu, který je postavený na tom, že je zábavný, bylo by ode mě velmi sobecké, divné a egoistické, kdybych jim to tam přišel takzvaně zkazit. Je to určitě nějaká role, ale neřekl bych přímo kalkul. To slovo mi trochu smrdí. Spíš bych řekl, že je to uvědomění si toho, co se po mně chce.
Někdo ty psychopaty musí hrát, říká specialista na trotly Štěpán Kozub |
Jaké role byste si rád zahrál?
Mám hrozně rád žánrové filmy. A mám pocit, že těch se u nás dělá poměrně málo. Vlastně skoro žádné. Když se u nás dělá komedie, je většinou tak trochu v saku a kravatě. Například o stárnoucím muži, který chytá druhý dech a balí mladou ženu. A to má být hrozně vtipné. Mně to vtipné nepřijde.
Co konkrétně vám v českém filmu chybí?
Vyrůstal jsem například na komediích Jima Carreyho. A mám pocit, že se toho my Češi pořád tak nějak bojíme. Vstupovat do nějakých experimentálnějších věcí nebo jít trochu za hranu a přepálit to. Vždyť co je na tom? Je to jen hra.
Máme z toho pořád trochu strach. Bylo by dobré, kdybychom v českém filmu byli odvážnější a neříkali pořád hercům: hraj méně, uber trochu a buď civilní. To je pro herce opravdu strašné. Tento trend civilního herectví mě přestal bavit. Mám rád výrazné herectví a umění.
8. února 2021 |
