Jste mírná nebo přísná matka?
Taková rozmazlovací. Většinou je zvykem, že babičky vše dovolí a mámy zase hubují. U nás to je přesně obráceně. Moje maminka si ze mě vždycky dělá legraci, že jsem ve výchově měkká. Jenže já si ty chvilky s dětmi chci užívat spíš v dobrém než ve zlém. Čas strašně letí a ani se nenaděju, vyrostou a utečou mi z domu. Snažím se tedy, aby měly pestré, hezké a hlavně milující dětství.
Uvažujete nad dalším dítětem? Váš partner vlastní ještě nemá.
Přesně tak. Michal děti ještě své vlastní nemá a je i mladší než já, takže jsme se o dítěti bavili a stále bavíme. Na druhou stranu nic nehrotíme, naopak to necháváme hezky plynout. Nikdy jsem netvrdila, že nebudu mít tři děti, a zároveň netvrdím, že je mít budu. Třeba, až mi bude padesát, tak na vás budu mávat z porodnice.
A co mávání od oltáře?
To bych určitě zamávat mohla, ale to je přesně ta věc, která pro nás není důležitá. Jestli se jednou vezmeme, nebo nevezmeme, to je jedno. Já se svatbě nebráním, ale zároveň se k oltáři neženu. Tenhle akt by se spíš líbil mým dětem a především by je bavil. Vašíka asi méně než Aličku, ale věřím, že by se jim svatba moc líbila.
Jak si organizujete výchovu a práci?
U nás žádná organizace není, je to spíš chaos a nepořádek. Nemám ráda sterilní prostředí. Určitý řád platí, ale nic se nemá přehánět. Pokud není čas, uklízení nebo koupání se nechá na druhý den. Když nestíhám uvařit, vyrazíme na jídlo do hospody. V čem platí přísný řád, je spaní. Když děti zalehnou, neexistuje, že bych šla uklízet, žehlit nebo mýt nádobí. Raději se s Michalem schoulíme na gauči, otevřeme si víno a podíváme si.
Syn je už školák a dceru to čeká letos. Zvládáte se s nimi třeba učit?
Musím se přiznat, že já jsem byla premiant z českého jazyka. Dokonce jsem chodila i na doučování, abych byla ještě lepší. Na druhou stranu přiznám, že člověk věkem hodně rychle zapomíná. Vašík je ve druhé třídě a někdy se začervenám, když zjistím, že si nevzpomenu ani na definici podstatného jména. Takže občas při učení prožívám adrenalin.
Alice Bendová a její partner Michal Topol
Vy jste se v minulosti nebránila adrenalinovým sportům. Stále to platí?
Měla jsem je ráda. Ale od té doby, co mám děti, už je ráda nemám. Nenávidím výšky. Lezu sice dvakrát týdně stěny, ale tady je to o jištění.
Nedávno jste si nechal zvětšovat rty. Nebolelo to?
Chci upozornit na to, že to nebylo zvětšení rtů, protože vypadat jako kačer opravdu nechci. Jde spíše o to, že já strašně trpím opary, přičemž se mi rozpíjí kontura rtu. V tomto případě jde o takový refresh a zešťavňatění pusy, načež mé rty budou více červenější. Tento zákrok skutečně nebolí.
Bojíte se tedy bolesti?
Sama za sebe říkám, že mám mnohem větší strach z psychické bolesti, než z fyzické. Já tvrdím, že když žena porodí, práh bolesti se posune. Můj syn má práh bolesti také posunutý někam úplně jinam. Ten kdyby si rozsekl koleno na kost, určitě by ho to nebolelo. Alička to má přesně naopak.
