Když se ve středověku a v novověku stavitelé rozhodovali, kam umístit nový kostel či chrám, pozvali si na pomoc proutkaře, aby jim pomohl najít místo s pozitivní energií. Možná proto hledají za zdmi církevních staveb uklidnění i nevěřící.
„Drtivou většinu sakrálních staveb lokalizovali tímto způsobem. Málokdo dnes odejde z kostela či chrámu s depresivní náladou,“ míní ředitel odboru památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy Jiří Skalický.
Právě sakrálními stavbami se zabývá jedna ze čtrnácti expozic letošního ročníku festivalu architektury a urbanismu Architecture Week Praha, který se koná v Jiřském klášteře na Pražském hradě.
Expozice s názvem Praha sakrální je jednou z největších výstav celého festivalu. Prostřednictvím interaktivních ukázek se zde člověk seznámí nejen s římskokatolickými kostely, ale také se svatostánky husitskými, luteránskými, pravoslavnými nebo židovskými.
Architecture Week Praha
|
Základ expozice tvoří přibližně pětadvacet sakrálních staveb z různých částí Prahy.
Kromě fotografií se mohou příchozí těšit na 3D modely, z nichž ten nejmonumentálnější – vstupní portál do katedrály svatého Víta, je téměř tři metry široký. Prostor výstavy doplňuje několik tištěných replik historických vitráží, které organizátoři umístili do okenních otvorů výstavní plochy.
„Díky vitrážím a světlu, které prochází skrze ně, máte pocit, jako byste vcházeli přímo do prostoru chrámu,“ nastiňuje Skalický a dodává, že výstava hlavního města nemá ukazovat jen množství sakrálních objektů, ale i to, že přes různé pogromy a další historické události byla Praha vždy relativně klidnou evropskou křižovatkou, na níž se střetávaly kultury severu, jihu, východu i západu.
„Mohly se zde mísit i různé filozofické, umělecké a další názorové směry. Tím je Praha unikátní. To by měla v současnosti být i jedna z jejích hlavních značek,“ myslí si Skalický.
Další ryze pražskou expozicí je výstava s názvem Mystika městské části Praha 6, která představuje tamní architekturu od dávných dob až do současnosti.
„Výstava se zaměřuje na architektonické zajímavosti, a to od Břevnovského kláštera nebo rudolfínské doby přes hotel International až po projekt Zelená Malovanka,“ nastiňuje architektka expozic Tereza Krejčová a dodává, že k navození správné atmosféry návštěvníkovi dopomáhá ilustrativní hudba. Hlavním tématem festivalu je výstava Památky mého kraje, která na jednom místě prezentuje všechny kraje republiky – kromě Prahy, která má svou vlastní expozici.
Každý kraj otevírá svou výstavu vlastní branou, z níž se příchozí prostřednictvím mozaiky ze současných i historických fotografií dozvědí o tamních zajímavých místech, památkách, architektuře, ale i zvycích a kulturních akcích. Každý kraj se také prezentuje vlastním krátkým filmem.
Na festivalu je toho však mnohem více. „Veřejnost si rozhodně nesmí nechat ujít vzácné exponáty, jako gotickou sochu Madony ze Svérázu, Pacifikál (kříž pro papeže Jana Pavla II.) nebo model dámské lodičky od Bati pro světovou výstavu EXPO 1939,“ uzavírá ředitel festivalu Petr Ivanov.
