Vzpomínám si, jak jsem v okolí Drážďan objevil malebné těsné údolíčko, svažující se k Labi. Klikatá silnička se vinula podél horské bystřiny, která se asi tak půldruhého kilometru vzdouvala a pěnila mezi zalesněnými břehy přes balvany a skaliska. Šel jsem po té silničce celý okouzlený a najednou jsem za jednou zatáčkou narazil na hordu asi osmdesáti nebo sta dělníků. Ti to údolí velice pilně uhlazovali a tu bystřinu učili slušnosti.

....

O něco dále jsem pak došel k dílu už dohotovenému - k horskému údolí, jak podle německých představ vypadat má. Říčka, tady už široká a loudavá, tekla přes uhrabané drobné kamínky vyrovnaným korytem mezi dvěma zdmi a kamennými římsami.

....

Místní úřady doufají, že v několika málo letech to údolí "dobudují" po celé délce, takže v něm pro pořádek horujícímu německému milovníku přírody nebude při procházce vůbec nic vadit. Každých padesát metrů tam bude lavička, každých sto metrů policejní vyhláška a každých sedm set metrů hostinec.

(Jerome K. Jerome 1900)

Úplně na to samé jsem si vzpomněl

S podobou budou seznámeni vlastníci pozemků.....

Nápad vytvořit na území jezera se mi zdá výborný. Jezera by vznikla těžbou kvalitního říčního písku, který by lehce spotřebovalo (odkoupilo !) stavebnictví. Vytvořená jezera "písáky" s kvalitní vodou, by byla pro rekreaci Pražanů lehce dostupná i ve všední dny.

Je to záplavové území, tak by se logicky nabízelo tam mít vodní plochu...

Je až s podivem, jak se dvě řeky mohly jen vytvořit soutok a nepodpořit finanční toky do správných kapes. To je potřeba napravit