Jiří Holinský by si mohl ihned otevřít vlastní muzeum modelů autíček. Je totiž jedním z mála sběratelů u nás, kteří se tomuto koníčku věnují celý život. Ve sbírce, již vytváří přes čtyřicet let, má i zahraniční modely, hlavně ze zemí bývalého východního bloku. Své první vzácné autíčko, angličáka „Matchbox“, dostal ve svých třech letech v roce 1968 od strýce, který mu ho přivezl ze zahraničí. Má ho samozřejmě dodnes.
„Jako osmiletý klučina jsem pak byl pozvaný k panu inženýru Krausovi, abych se podíval na sbírku autíček. Jeho plné vitríny mě natolik uchvátily, že mi otec vitrínku taky musel koupit. A tím to začalo,“ vzpomíná Holinský, který měl loni na zámku v Blovicích u Plzně výstavu.
„Při přípravě výstavy jsem se paní ředitelce zmínil, že jsem autíčka na hraní nosil na návštěvy v malém kufříku, a ona se mě zeptala, jestli bych nějaký kufřík nemohl dát i na výstavu. Na chatě jsem našel jeden starý, vysypal jsem z něj věci a přivezl ho do Blovic,“ vypráví Holinský. Ani mu v tu chvíli nedošlo, že se jedná o autentický kufřík. „Až při instalaci výstavy si ředitelka všimla, že je podepsaný mým jménem,“ usmívá se.
Nejen autíčka, ale i některé hračky z dětství má schované dodnes. Důkazem je fotka, kdy mu bylo zhruba rok a půl. Sedí asi s patnácti hračkami na gauči u lampičky. „Z této fotky polovinu hraček mám, jako například dřevěnou tramvaj či autobus. Aby bylo možno fotku udělat znovu, tak jsem si pro nostalgii schoval i lampičku,“ říká Holinský.
S auty si nehrál, proto vydržela
Když začal autíčka sbírat, dostával je dárkem od příbuzných, ale moc si s nimi nehrál, spíše je dával do vitríny. A když se narodil bráška, o šest let mladší, maminka ani nechtěla, aby si s drahými hračkami hráli. Bála se, že by je mladší bratr mohl zničit. Díky tomu má ve sbírce dodnes funkční autíčka na kabel.
Jako klukovi, ale i později v dospělosti mu se sbírkou pomáhala celá rodina. Autíčka nakupovali tam, kde zrovna byla k dostání. Jeho tatínek jezdil občas služebně po republice, a tak mu přivezl z Brna třeba formule. Jiná autíčka byla koupena pro změnu v Liberci. Má třeba růžovou škodovku KDN koupenou v roce 1974 ve slovenských Tatrách, kde byli s rodiči na dovolené.
„V minulosti vzali výrobci hraček například sérii těchto růžových škodovek a celý kamion poslali na Slovensko. V Čechách přitom nebyly vůbec k dostání. Ani se nevědělo, jaké barvy se vyrábějí, neexistoval žádný katalog,“ vzpomíná Holinský na počátky své sbírky.
Zaměřuje se hlavně na autíčka v měřítku 1:43, což jsou modely velké zhruba deset centimetrů. Ve sbírce má především výrobky českých firem IGRA, SMĚR, KDN. Mezi jeho oblíbence patří ty nejobyčejnější – modely vozidel Wartburg 353 od firmy SMĚR. Wartburg totiž doma měli jako rodinné auto.
Vitríny nestačí, autíčka parkují i v krabicích
Asi před patnácti lety si řekl, že začne sbírat odborně, tedy že se pokusí doplnit i ostatní auta z výrobního sortimentu československých továren, což se mu ale zatím nepodařilo. Jak sám říká, ani neví, jestli je to v jeho silách, protože některé kusy se dají jen těžko sehnat. Tehdy měl 486 modelů aut různých světových výrobců, dnes jeho sbírka čítá asi dva tisíce kusů, vitríny dávno nestačí, a tak autíčka dává podle typů do krabic.
Ty nejvzácnější kousky získal podle svých slov úplnou náhodou, na místech, kde by to neočekával. „Bavil jsem se třeba s jedním pánem na pískovišti, když jsem hlídal děti, o hračkách z dětství a on mi řekl, že něco doma má. Získal jsem tak Volhu 21 od firmy SMĚR, což je velmi unikátní kousek,“ vypravuje Holinský.
Podle něj je u nás jen málo sběratelů, kteří se tomuto koníčku věnují celý život. „Je hodně lidí, kteří dostali impulz třeba před třemi nebo pěti lety, ale jiné životní priority a hlavně složitost sbírání je zase odradí. Já se sbírání věnuji vždy s intenzitou, jakou mi povolují časové a jiné možnosti, ale je málo těch, kteří sbírání mají jako celoživotní lásku,“ dodává.
Na výstavě ve votickém klášteře od června návštěvníci uvidí autíčka, která v Československu jezdila běžně v 70. a 80. letech – například škodovky, wartburgy, lady, moskviče.