„Komise konstatuje, že jednání obou zúčastněných osob bylo ve vztahu k univerzitě a jejím principům neetické, protože nejenže narušilo osobní čest a dobrou pověst samotných zúčastněných, ale také, a především, dobré jméno celé ČZU a vysokoškolského prostředí v ČR, a to tím více, byla-li jedna z těchto osob v pozici pedagožky/pedagoga, tedy osoby, u které se předpokládá vysoce mravní působení formující vzory etického jednání,” stojí v oficiálním stanovisku, které má redakce iDNES.cz k dispozici.
Jedná se o akademické pokárání. Podle mluvčí univerzity Karly Mráčkové nemá etická komise pravomoc trestat, například výpovědí z pracovního poměru. Pedagog však podle ní již není vedoucím kvalifikačních prací studentů a doktorandka studuje za dohledu jiného školitele.
„V tuto chvíli vedení univerzity s právníky zvažuje další pracovně-právní kroky směrem k pedagogovi/pedagožce a současně vedení příslušné fakulty řeší další kroky směrem ke studentovi/studentce,“ sdělila iDNES.cz Mráčková.
Univerzita odmítla ve svém vyjádření specifikovat pohlaví obou osob s tím, že chce důsledně eliminovat jejich možnou identifikaci, protože „nepovažuje za etické vystavovat je dalším stresujícím podnětům“.
Když se letos v létě dostaly detaily případu na veřejnost, reagovala škola poměrně ostrým prohlášením. „ČZU zásadně odmítá sexuální i jiné zneužívání vztahu mezi pedagogem a studentem a hodlá tyto projevy velmi přísně řešit,“ uvedla tehdy v tiskové zprávě.
Univerzita dále zdůraznila, že pokud etická komise zjistí v případě profesora zneužití jeho pedagogické role ve vztahu ke studentce, hodlá uplatnit „velmi striktní pracovně-právní opatření“.
„Současně se disciplinární komise příslušné fakulty bude zabývat výrokem soudu, že doktorandka v některých částech své výpovědi lhala,“ dodala škola v tehdejším prohlášení.
Etická komise dosud neprostudovala rozsudek, který profesora zprostil obžaloby ze znásilnění a který zároveň popisuje jeho sexuální chování k doktorandce, stejně jako její – podle soudu – nevěrohodnou výpověď. Mluvčí univerzity sdělila, že ani jedna strana, tedy profesor i doktorandka, neumožnila komisi do soudního rozhodnutí nahlédnout.
„Kdybychom tuto možnost měli, lze připustit, že by stanovisko mohlo být jiné (protože bychom měli jiné informace) a nemuseli jsme vycházet z médií a z narativů zúčastněných,“ vysvětlila Mráčková.
Univerzita mohla sama o předmětný rozsudek požádat soud a to podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Z jejího vyjádření nevyplývá, že by se o to pokusila.
