„Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes.“ Kdo by si nepamatoval ze školních dob podmanivou básničku Josefa Václava Sládka o lesní studánce. Ostatně, učili jsme se ji nazpaměť. Ale průzračné studánky nemusí být jen v lese, najdete je i v našem hlavním městě.
Orientační mapka se 127 studánkami v Praze (26. 5. 2017)
V Praze je v současné době evidováno 127 studánek. Většina z nich ale není pravidelně udržována a to se odráží v jejich často žalostném stavu.
Situace se však postupně lepší, odbor městské zeleně a odpadového hospodářství je obnovuje především v chráněných územích. O některé pak pečují občanská sdružení, o jiné zas místní obyvatelé. Řada studánek je však na soukromých pozemcích, tam záleží na majitelích.
Známé pražské studánky
Před zavedením centrálního pražského vodovodu byla nejedna studánka významným zdrojem vody pro okolní obyvatele, později i pro první obecní vodovody. Je pravděpodobné, že některé sloužily jako pitné zdroje již obyvatelům prehistorických hradišť - v této souvislosti se nejčastěji uvádí dnešní studánka Na Troníčku.
Praha je ale i dnes na studánky a prameny velmi bohatá, přestože jich v uplynulém století možná polovina zanikla. Asi nejznámější je břevnovská Vojtěška, k níž se váže pověst o založení Břevnovského kláštera. Studánka je pramenem potoka Brusnice, u něhož se podle pověsti sešli roku 993 na základě Božího vnuknutí kníže Boleslav II. s biskupem Vojtěchem. Nachází se v zahradě kláštera a je nemovitou kulturní památkou.
Některé z pražských studánek jsou v lidové tradici považovány za léčivé – studánce v Lysolajském údolí se přímo říká Zázračná. Místní tradice věří v léčivou schopnost vody, a proto na stromě nad studánkou je upevněna dřevěná tabulka s nápisem ,,Zázračná studánka“. Jedná se skutečně o mimořádně kvalitní pitnou vodu, jejíž kvalitu 4x ročně zkoumá akreditovaná laboratoř. Mariánský pramen v Chuchli zase napájel v 18. a 19. století malé lázně. V jeho vodě je tolik rozpuštěných minerálů, že z nich vysrážený travertin tvoří několik desítek metrů pod pramenem mohutnou hráz.
„Občas se objeví i nový pramen. Našli jsme novou studánku v Divoké Šárce, která tam před pěti lety nebyla,“ říká Michal Kulík, který spravuje Národní registr pramenů a studánek. Naproti tomu některé studánky zase vysychají, když vlivem sucha klesá hladina podzemní vody permanentně několik let. „Tím pádem studánky vysychají, pokud nejsou nějakým hlubinným zdrojem mezi podzemními vrstvami,“ vysvětluje Michal Kuklík.
Otevírání studánek
K období nástupu jara se váže mnoho prastarých magických i novějších pragmatických zvyklostí. Poslední květnový den je věnován starodávné tradici otvírání studánek a tento den je dokonce slaven jako mezinárodní Den otvírání studánek.
Podle starých slovanských předkřesťanských obyčejů dívky v období Letnic obcházely studánky ve svých i přilehlých vesnicích a čistily je. Voda byla (a stále je) pro všechny velice důležitý prvek potřebný pro život i úrodu. Dívky se proto modlily za čistou vodu, úrodu a vše bylo zakončené tancem a hudbou.
