„Některé z nich jsou v dnešní době hodně zanedbané, většinou se už jen těžko dá poznat místo, kde studánka tehdy byla,” říká Jana Stibralová z Mladých ochranářů přírody s tím, že těch, které ještě mají alespoň trochu vody, je něco málo přes stovku.
Společně se svým kolegou Michalem Kulíkem, který studánky v Česku monitoruje už desítky let, postávají v parku Thomayerovy sady, u nedávno opraveného pramene Libeňka. Dříve tam voda vyvěrala na povrch v malé kamenné stavbičce, ovšem voda nakonec zmizela a nově do ní byla přiváděna trubkou od nedaleké vrby. Jenže netrvalo dlouho a i tudy přestala voda téct.
V roce 2016 prošel park revitalizací a pramen Libeňka byl posunut o pár metrů dál, tedy už v době, kdy v Libeňce voda dávno nebyla. Dnes už stavba připomíná spíše pomník pramenu Libeňka. „My jsme v něm vodu v posledních letech nezaregistrovali. Ta co se tam teď v misce nachází, je jen dešťová voda,” vysvětluje Jana Stibralová.
Ztratili zájem o vodu
Kolik se na našem území nacházelo a v současné době nachází studánek, se jen těžko dá spočítat. Studánky totiž postupně zanikají, ovšem zároveň na jiných místech zase vznikají. Hovoří se ale o tom, že v minulém století jich bylo evidováno na 10 tisíc. Jenže pak přišel zlom.
Před desítkami let byla situace podle Michala Kulíka z portálu estudanky.eu velice smutná. To bylo ještě jedno z posledních období, kdy se starší lidé o studánky starali a udržovali je. „Pak ale došlo k odklonu od přírodních zdrojů. Rozoraly se meze, čímž zanikla řada studánek, stejně tak i péče o ty, které zůstaly,” vzpomíná Kulík s tím, že počet studánek proto v přírodě postupně klesal. Ovšem ne všude. Především v horských oblastech se lidé dál o studánky starali, neboť to pro ně zůstával jediný zdroj pitné vody.
V sedmdesátých letech se dělal poměrně velký průzkum studánek v Beskydech, kdy jich tam hydrogeologové objevili na 300. „Po 15 letech jich tam ale našli zhruba desetinu,” říká dále Michal Kulík.
Napijí se jen odvážlivci
Doby, kdy jsme mohli přijít ke studánce a bezstarostně se napít, je už pomalu pryč. „Dá se pít, ale spíše to nedoporučujeme. I když jsou tací, kteří si stále chodí ke studánce pro vodu na kafíčko a nedají na ní dopustit, ovšem my máme takové zkušenosti, že prakticky všechna voda je bakteriologicky závadná,” vysvětluje Jana Stibralová s tím, že jen v Praze nechají laboratorně zkontrolovat vodu u několika studánek ročně.
A rozbor hovoří jasně, že voda k dlouhodobému pití rozhodně není. Rozborů vody by ale v následujících letech mohlo být i víc, protože se o některé postará i pražský magistrát.
Podobně to je s kvalitou vody všude po celém Česku. „Přes 90 procent zdrojů přírodní vody nesplňuje zdravotní podmínky pro pitnou vodu,” dodává Michal Kulík z estudanky.eu s tím, že před 50 nebo dokonce 100 lety byla kvalita vody mnohonásobně lepší z jednoduchého důvodu - bylo méně chemie v přírodě, především na polích. Zda se karta otočí, vyschlé studánky znovu oživí a vyvěrající voda bude znovu patřit k pitné, si odborníci netroufají odhadnout.
