Když dorazila RA do Jihlavy, bylo zrovna hezky, slunce, teplo a my děti jsme vyšly po třech dnech ve sklepě opět ven. Na kamenném práhu našeho obydlí v Kosmákově ulici seděl ruský voják a kouřil machorku. Všiml jsem si, že papír na tu cigaretu trhá z knihy s názvem "Brehmův život zvířat" v němčině, krásné ilustrace. Takže jsem se snažil tu knihu zachránit, nabídl jsem mu za ni německou bibli, vytištěnou na tenkém hedvábném papíru, ta se mu zamlouvala mnohem víc.
Dalšími diskuzemi jsem se dozvěděl, že je Kalmyk, kdesi za Kavkazem doma a že tam má také sedmiletého kluka, tak jsme se trochu spřátelili. Ale v lesích kolem Jihlavy bylo plno zahozených zbraní, starší kluci po nich šli jako slepice po nevím čem. Až to jednomu roztrhalo ruku, chtěl štípat pařez, tak do rozštěpu dal patronu a bouchl na ni sekyrkou.
Takže nám pak tu munici pro jistotu všichni brali- moje maminka hodila do popelnice celý pás od těžkého kulometu, který jsem měl schovaný pod postelí..Ale pistoli jsem žádnou nenašel, o pušku vz. 98 jsem zájem neměl, ta byla na 7. letého kluka moc těžká. Ten kulomet zůstal také na přívěsu BMW Sahary, který zanechali polní četníci před hotelem Hvězda, 50 m od mého bydliště. Odnesl jsem si jenom ten pás.
Globální oteplování muselo být už tehdy, v Jihlavě bylo mnoho roků začátkem května už tak teplo, že jsme se chodili koupat do rybníka. Ochladilo se až zase v šedesátých letech. Největší sucho a horko bylo 1947, to byla velká neúroda.
