Autobusem, Škodou RTO s přívěsem na lince z Mladé Boleslavi do Benátek nad Jizerou, cestovalo krátce před 23. hodinou večer více než pět desítek lidí, často dělníci, kteří se vraceli domů z odpolední směny v mladoboleslavské automobilce.
Před přejezdem v obci Bezděčín, která leží asi tři kilometry jižně od Mladé Boleslavi, řidič mírně zpomalil a protože závory byly nahoře, pokračoval dál. V tu chvíli ale do autobusu narazil rozjetý osobní vlak z České Lípy do Nymburka.
Vlak, ve kterém podle výpovědi průvodčího cestovalo více než dvě stě lidí, autobusovou soupravu strhl a vláčel ji několik desítek metrů. Sám zastavil zhruba po dvou stech metrech.
„Nárazník lokomotivy zachytil za dveře autobusu, táhl jej za sebou, vlek se dostal do rotace, asi čtyřikrát se otočil,“ popsal jeden ze svědků osudný okamžik.
Bilance nehody byla tragická, 23 lidí zahynulo na místě, další člověk zemřel následně v nemocnici. Dalších šest lidí bylo těžce a 23 lehce zraněno.
Nejvíce obětí, devět, pocházelo ze sousední Pískové Lhoty, šest z Benátek nad Jizerou, čtyři z Dražic a tři mrtví z Brodců nad Jizerou. Polovina obětí se nacházela v době nehody ve vlečném voze. Nejmladší obětí byla čerstvě osmnáctiletá dívka z Pískové Lhoty.
Svědci se na průběhu nehody neshodli
Existují dvě verze toho, jak se okamžiky před osudnou srážkou odehrály. Někteří z cestujících z autobusu vypověděli, že vůz před srážkou s vlakem nezastavil, jiní lidé naopak vypovídají, že autobus zastavil na přejezdu, když si řidič vlaku všiml.
Tomu napovídají také stopy brzdné dráhy, které na místě po nehodě byly, tato verze je také jako konečná ve vyšetřovacím spisu. Spis zmiňuje také to, že lidé před nehodou volali na řidiče, že jede vlak.
Vlak přijíždí k bezděčínskému přejezdu od mladoboleslavského hlavního nádraží z oblouku, strojvedoucí vlaku tak na přejezd vidí až na poslední chvíli. Podle jeho výpovědi, která je součástí obsáhlého vyšetřovacího spisu uloženého v mladoboleslavském archivu, si všiml otevřených závor asi pět metrů před přejezdem.
V té době jel vlak rychlostí 50 až 60 kilometrů za hodinu, strojvedoucí zahlédl kabinu řidiče autobusu.
„Ihned jsem uzavřel regulátor a bezprostředně nato jsem použil rychlobrzdy. Zastavil jsem za nadjezdem asi o délku tří až čtyř vozů,“ uvedl strojvedoucí u výslechu. Na nadjezdu dnes vede dálnice D10.
Hradlářka zapomněla spustit závory
Strojvedoucí se po nehodě podle spisu ptal závorářky, co dělala. „Mlčela a ani slovem neodpověděla,“ uvedl strojvedoucí ve své výpovědi.
Závorářku podle Juřeny probudila až velká rána, vyšla proto ze svého domku a ve zmatku stáhla závory. Bylo ale již po nehodě.
Za viníka nehody byla označena závorářka, spolu s ní ale také řidič autobusu, kterého vyšetřovatelé vinili z toho, že se před vjetím na přejezd nepřesvědčil, zda nejede vlak.
Řidič však při nehodě zemřel, soud tak odsoudil pouze závorářku, potrestal ji pěti lety vězení. Žena si svůj trest neodseděla celý, v roce 1972 byla propuštěna kvůli svému zdravotnímu stavu, trpěla rakovinou.
Později po nehodě zmizely závory z přejezdu úplně. Vrátily se tam až v roce 2009, 40 let od tragické nehody. Trať je dnes velmi vytížená, využívají ji mimo jiné nákladní vlaky mířící do a ze závodu Škoda Auto.
Nehodě se věnoval také tisk. Zveřejněna byla například jména obětí, ale také podrobnosti o závorářce, která nehodu způsobila. V novinách se objevila například informace, že u dráhy byla zaměstnaná 12 let a platila za svědomitou pracovnici.
V novinách stojí také to, že si závorářky stěžovaly na špatné podmínky na pracovišti, a to kvůli výparům z projíždějících aut, které způsobovaly například bolesti hlavy. Opakovaně si na podmínky v Bezděčíně stěžovala také odsouzená závorářka.
Město nevylučuje zřízení pomníku
Událost dosud nepřipomíná žádný důstojný pomník. „Pár metrů od přejezdu je pouze zarostlý křížek s malou deskou, jeho autor je neznámý,“ řekl Jan Juřena ze Státního okresního archivu v Mladé Boleslavi, který se nehodou zabývá.
Na zarostlém křížku je deska, která chybně uvádí počet obětí 21. Primátor Mladé Boleslavi Raduan Nwelati (ODS) na dotaz ČTK uvedl, že město dosud nedostalo k výstavbě pomníku žádný podnět.
„Budu to brát jako podnět, poradím se s kolegy, zda je tento památník vhodný, nebo ne, a pokud by byl, tak určitě nic nebude bránit ho vybudovat,“ řekl Nwelati.
O nehodě se v současnosti nezmiňuje ani informační tabule vzdálená jen asi 50 metrů od přejezdu, která lidi seznamuje s historií Bezděčína.
