I když vypadají jako neškodné veselé opičky, které se jen sem tam pošťuchují, ve skutečnosti jsou lemuři mazaní intrikáni, kteří pletichaří až hanba. Vyprávět by o tom mohl kurátor primátů v pražské zoo Vít Lukáš nebo František Šusta, který tu má na starosti trénink zvířat.
"Práce s lemury je velká škola diplomacie," přitakává Šusta, že si musí poradit se spletitými vazbami v lemuří tlupě a vědět, jak její členy přimět ke spolupráci: "Cviky, které tu předvádíme, jsou sice jednoduché, ale složité je zvládnout vztahy ve skupině. Je to jako v politice, není to tak dávno, co jsme tu třeba měli dvě trojkoalice."
Zatímco třeba lachtani se mohou ztrhnout, aby dostali rybu, a dokonce i bez odměny poletují pod vodou i po břehu, na lemury, kteří obývají vlastní ostrov u vzdělávacího centra, se musí chytře.
"K něčemu je jen tak přinutit? Nemožné, oni dělají jen to, na čem mohou vydělat a získat nějaký bonus. A proto intrikují a shánějí si spojence," objasnil Šusta, že to není úplná hračka přimět vychytralé poloopice pohrát si třeba s pomlázkou.
Přesto tady mají tyhle bandity z ostrova Madagaskar rádi - i když jsou to příšerní pragmatici a občas mezi nimi převládnou šarvátky jako v politice.
To u goril vládne minimálně na první pohled harmonie. A nečekaně dobře se v Praze množí. "Tlupa goril je natolik dobře poskládaná, že žije život velmi podobný tomu ve volné přírodě," tvrdí Lukáš.
V Troji se sešel sehraný spolek: dominantní samec Richard, který dobře ví, že někdy je lepší se ženským klidit z cesty, mateřská Kijivu, Shinda, jež dokáže skupinu srovnat do latě, milovaná teta Kamba, která hýčká malého Kiburiho a Nurua, i nevyzpytatelná Bikira.
Stejnou chloubou je teď pro Lukáše a jeho tým Indonéská džungle a tamní skupina orangutanů. I tu se podařilo po dvaačtyřiceti letech rozšířit o mládě, které přivedla na svět samice Mawar.
"S ní to opravdu není jednoduché, protože je poněkud bláznivá," opsal Lukáš fakt, že přecitlivělá Mawar čas od času provede i něco bizarního, třeba si mládě nasadí na hlavu jako kulicha.
Opičí skokani létají rychlostí 35 kilometrů v hodině
"Mám moc rád guerézy pláštíkové, to jsou krásné a šikovné opice," upozornil Lukáš na zvířata, za kterými při skoku povlává jejich dlouhá srst jako rozepnutý svrchník. Ještě větší skokani jsou giboni.
Zatímco pár gibonů lar, kteří zatím obývají provizorní azyl v Indonéské džungli, odejde z Prahy na Ukrajinu, do Troje se chystá nový chovný pár vzácnějšího druhu gibona.
"Upravíme pro ně expozici na Opičích ostrovech, kde zatím bydlí lemurové vari. Budou tu mít velký výběh, kde lidem ukážou svoje umění brachiace," naráží Vít Lukáš na specifický pohyb gibonů, kteří létají z větve na větev až pětatřicetikilometrovou rychlostí.
