Proč je podle vás vhodnější pozemek před InterContinentalem zastavět?
V Metropolitním plánu se snažíme identifikovat místa, která jsou nedotvořená, a bylo by dobré diskutovat o tom, co s nimi. Pozemek před InterContinentalem je podle nás téma k vážné, ne však hysterické diskusi. Ani my na tu plochu nemáme jednoznačný názor, ale dospěli jsme k tomu, že pokud tam nějaký dům má stát, tak to má být veřejná instituce, která odpovídá významu místa. Například knihovna nebo univerzita. Vyhodnotili jsme, že pozemek je spíše proluka než náměstíčko. Ta plocha navíc už vlastně zastavěná je, protože se pod ní nachází podzemní garáž. Žádný parčík tam není, jediným prvkem je větrání z garáží, které je zakryté křovím.
Ohlídá město, aby na tom pozemku stála veřejná budova a ne třeba hotel nebo kanceláře?
Samozřejmě. Metropolitní plán obsahuje regulace, které to řeší dál. Na podobu veřejné budovy má být vypsaná veřejná architektonická soutěž. Ale ta diskuse se nepochybně potáhne ještě dalších několik let. Pro nás to, že je pozemek veden jako zastavitelný, neznamená, že se tam má stavět za každou cenu. Navíc se k tomu budou vyjadřovat ještě další subjekty, takže pokud se na tom nedohodneme, tak místo prostě dalších dvacet let zůstane prázdné. Pražské stavební předpisy také upravují to, že tamní případný dům nesmí převyšovat střechy domů okolních.
Jak je pravděpodobné, že na místě bude chtít postavit veřejnou budovu současný vlastník, tedy společnost J&T?
Je důležité říci, že územní plán se nedá dělat podle toho, komu patří který pozemek. Tak město plánovat nemůžete, protože by vznikl paskvil. Je to, jako kdybyste plánoval dálnici jen podle toho, kde stát vlastní pozemky. Vznikne vám přerušovaná čára. Ale stát má benefit jen v případě, když je dálnice celistvá. Stejně tak má město benefit z toho, když je kompaktní – lépe se v něm žije, je ekonomičtější a ekologičtější. Proto nemůže Praha při plánování zohledňovat to, že někdo náhodou vlastní nějaký pozemek. A proto mi v příběhu InterContinentalu vadí ta zkratka, že jsme šli na ruku miliardářům.
Co tedy konkrétně Metropolitní plán řeší?
Metropolitní plán, a současný územní plán, stanovuje objemy ve městě, nic jiného. Říká, jaký tam má být objem, a někde určuje jeho funkci. Ale to, jestli konkrétní dům bude, nebo nebude stát, určuje až územní rozhodnutí. Do jeho vydání má město všechny trumfy v rukou. Pro vydání územního rozhodnutí potřebujete řadu podkladů – hygienika, památkáře a podobně. A jen jedním z nich je územní plán. Dokud se nevydá územní rozhodnutí, tak není rozhodnuto o ničem.
Návrh Metropolitního plánu prosazuje výstavbu na prolukách a volných parcelách v centru. Lidem ale vadí, že přijdou o zeleň. Není to relevantní připomínka? Město ji přece bude s rostoucími teplotami potřebovat stále více.
Pražská čísla hovoří neúprosně. Praha má strašně velké množství veřejných prostranství a ploch. V historickém centru jich je sice méně, ale pořád je tu zástavba řidší než ve srovnatelných metropolích. Jen v Pražské památkové rezervaci je 107 parků. Město kvůli tomu nemá rozpočet na to, tyto plochy udržovat. Metropolitní plán neříká, že smysluplná zeleň nebo park se mají zastavět. Naopak, plán to přísně chrání. Navrhuje ale diskusi nad místy, která jsou nevyužitá a neudržovaná. Praha plýtvá svým místem. Vídeň by třeba všechno využila. Nejen k zastavění, ale k tomu, aby vzniklo místo, kde se lidé rádi zdržují. Příjemné město má hustější zástavbu a méně veřejných ploch, ale zato daleko kvalitnějších.
Stále platí, že pokud se proluka s křovím a stromy zastaví, zeleně ubude. Jak ji tedy nahradit?
Zeleň ve městě nutná je. Prosazujeme například zelenější ulice se stromořadím. Daleko důležitější než nevyužívané parčíky je třeba téma zelených střech, které dokážou město ochlazovat. To, jestli ve městě je, nebo není horko a jestli mají lidé dostatek zeleně, nevyřeší neudržované plácky mezi domy.
Na které další proluky navrhuje Metropolitní plán nahlížet jako na stavební plochy?
Takové jsou třeba v Praze 8 a 9. Například Palmovka je místo k diskusi. Dalším příkladem může být parčík u náměstí OSN v Praze 9.
Dá se o zahušťování mluvit i v případě sídlišť?
Sídliště se podle nás zahušťovat nemají. Problém je ale jejich napojení na zbytek města a chybějící občanská vybavenost, jelikož byla plánována jako noclehárny. V tom se jim musí pomoci, nikoliv je zahušťovat.
V centru Prahy je velké množství prázdných domů. Nebylo by lepší před zástavbou proluk nějak vyřešit stav těchto domů?
Ono jich není tolik. V Praze je asi sto třicet tisíc adres. Z toho sedm tisíc jsou prázdné domy a jen tři sta z nich jsou bytové domy. To je kapička v moři. Ale problém to samozřejmě je. Jen ho neřeší územní plán, ale strategický plán. Je na to řada nástrojů. Na západě to často řeší tak, že když vlastníte dům, který je pět let prázdný, tak vám raketově zvednou daně, čímž vás přinutí s tím něco dělat. Je ale potřeba říci, že prázdné domy bytový problém Prahy nevyřeší. Praha potřebuje, aby se ročně stavělo šest tisíc bytů. Tři stovky volných bytových domů je málo.
Když se vrátíme k Metropolitnímu plánu, v jakém je nyní stadiu? Poslanci na jaře posunuli platnost starých územních plánů do konce roku 2022. Stíháte termín?
Návrh plánu je už zpracován. Teď konzultujeme se státní správou, jestli je plán z jejich pohledu právně v pořádku. Pak se provede vyhodnocení vlivu na životní prostředí a teprve po tom všem návrh vstoupí do procesu projednávání, což by mělo být na jaře příštího roku. To, zda se dodrží termín, záleží na množství připomínek.
Vyjasnily se už neshody mezi týmem, který na plánu pracuje, a vedením města?
Ano. Od jara se například schází komise. Ta konzultuje stav příprav. Jsou v ní i politici, kteří mají přehled o tom, jak přípravy probíhají.
Budete Metropolitní plán vysvětlovat veřejnosti, aby nedocházelo k podobně divokým diskusím jako v případě plácku před InterContinentalem?
Určitě budeme. Nicméně k těm debatám bude docházet pořád. Notabene v Praze, která si odvykla, že se tady staví. Když přijedete do Berlína, tak tam nestačíte počítat jeřáby. V Praze najdete jeden. Dvacet let se v Praze investuje v podstatě jen pod zem. Takže debata nás asi čeká. Proto v září otevřeme CAMP (Centrum architektury a městského plánování), kde budeme představovat Metropolitní plán i různé konkrétní stavební záměry.
Zhruba rok platí nové Pražské stavební předpisy. Osvědčily se?
Z našeho pohledu se osvědčily velmi. Dům se podle nich ještě nepostavil, ale přípravy už se jimi řídí. Týká se to třeba těch velkých rozvojových ploch, kde developeři plánují nově čtvrti. Například na Nákladovém nádraží Žižkov. Podle nových předpisů byli nuceni poskládat z domů úplně normální čtvrť. Jinak by tam stavěli solitéry a věžáky, jako tomu bylo dříve. My si to proto zatím pochvalujeme, protože prosazujeme, aby se město stavělo do čtvrtí. Dříve vedly hygienické a jiné normy investory k tomu, že pro ně bylo nejvýhodnější postavit vysoký solitér.
Kritik architektury Adam Gebrian před časem v rozhovoru pro MF DNES uvedl, že největším problémem Prahy je nízká kvalita veřejných prostranství. Souhlasíte s tím?
Jednoznačně. Ulice a parter domů jsou to, co dělá město příjemným k životu. Právě proto říkáme, že čím těch volných a nevyužitých ploch bude méně, tím budou kvalitnější. Dalším problémem je, že se ulice nesmí řešit jen technicky. Dlouhou dobu tu vládl takový inženýrský přístup. Neřešilo se, jak ulice vypadá, ale spíše to, aby všude bylo zábradlí. Město musí také investovat více peněz do údržby.
