Mezi železniční tratí a velkým, zpola opuštěným průmyslovým areálem bývalých kovohutí v části Čelákovic-Jiřina se tísní osm takzvaných dělnických domků. Některé z nich působí udržovaně, jiné připomínají sociálně vyloučenou lokalitu.
Uličky jsou tu úzké a v noci temné, chybí veřejné osvětlení. Když zrovna není sníh, který na kolonii působí přívětivě jako make-up, jsou tu cesty z udusané hlíny prašné či rozbahněné. Po jejich krajích si navíc musíte dávat pozor, abyste nezahučeli mezi líně tekoucí splašky, které mají namířeno do rákosí hned za posledním domkem kolonie.
„Nemáme tu kanalizaci, většina domků proto vypouští vodu z mytí a praní sem. V létě to někdy dost zapáchá,“ ukazuje Andrea Pencová na korýtko, jímž se vleče šedivá, silně znečištěná voda.
Andrea Pencová v kolonii bydlí tři roky, jako matka samoživitelka si prý nic lepšího nemohla dovolit. Věděla, do čeho jde, ale zároveň věřila tomu, že se to má brzy změnit k lepšímu, stejně tak jako řada jejích sousedů.
„Vždyť chceme jen pitnou vodu a kanalizaci. Nemohu si domů pozvat ani návštěvu, protože pokud by chtěla na toaletu, musela bych ji poslat do kadibudky,“ popisuje majitelka jednoho z místních bytů, důchodkyně Danuše Tyroková, a má co dělat, aby nepropadla v pláč.
Na to, aby se tahala s barely s pitnou vodou, se prý cítí už moc stará a unavená. Bojí se, že se zavedení vody a kanalizace nedožije, město to plánuje nejdříve v roce 2021. „Mám studnu, ale v té vodě si nemohu uvařit ani brambory. Všechny studny jsou tu kontaminované,“ dodává Tyroková.
Lidé tu ve studních mají nejen těžké kovy z bývalých kovohutí, ale také bakterie z fekálií, které do vody prosakují ze starých žump, na které jsou tu místní odkázáni.
Kolonii dnes obývá zhruba stovka lidí. Vznikla v roce 1907 pro zaměstnance místní továrny Stabenow, která se zabývala například válcováním mědi a výrobou olověných akumulátorů. Později byl podnik znám jako Kovohutě.
V šedesátých letech Kovohutě nabídly domky jejich obyvatelům k prodeji, což umožnilo živelné přístavby, kterými domky, obvykle složené ze čtyř bytových jednotek, notně nabobtnaly.
Už dříve se staří usedlíci v kolonii snažili o zasíťování svých obydlí, ale marně. Až do roku 2010 byly jejich domy na pozemcích Kovohutí, které na tomto území chtěly udržet průmyslovou zónu, čemuž natažení pitné vody, kanalizace, plynu a dalších sítí odporovalo. Naděje na změnu přišla až v roce 2010, kdy pozemky od Kovohutí koupilo město, ale na kolonii to zatím není vidět.
„Na vše bude třeba výjimky“
Andrea Pencová se s bídným stavem dělnických domků nehodlala smířit a v roce 2015 založila Spolek Dělnické domky, který se za změnu stavu bije a tlačí na město, aby přišlo s řešením co nejrychleji.
Jenže podle vedení radnice rychlé řešení neexistuje a je potřeba počkat na nový územní plán, který se nyní zpracovává a jenž má z oblasti udělat obytnou zónu.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
„Nový územní plán by měl vejít v platnost do konce příštího roku, pokud nenastanou nějaké komplikace. Potom ale bude nutné udělat dokumentaci pro územní řízení, dokumentaci pro stavební řízení a dokumentaci pro provedení stavby. Není to tak, že se tam položí trubka a hurá, máme vodovod,“ vysvětluje starosta Josef Pátek (ODS), který je ve funkci od roku 2010.
„Na všechno navíc budou potřeba výjimky. Komunikace tam mají na šířku jen tři metry, přitom je do nich potřeba vměstnat vodovod, kanalizaci, elektřinu a veřejné osvětlení,“ dodává.
S kanalizací v kolonii tak město ve svém rozpočtovém záměru počítá až v roce 2021, což členům Spolku Dělnické domky vyrazilo dech. K vedení města už chovají silnou nedůvěru, mají pocit, že řešení stále jen oddaluje.
Spolek proto koncem ledna už podruhé podal návrh na změnu aktuálně planého územního plánu, v němž je v případě dělnických domků zásadní chyba. Jeho grafická část je řadí pod průmysl, v textu jsou ale vedeni jako obytná zóna.
Ani s novým územním plánem však nebude mít kolonka zdaleka vyhráno. Stavební úřad se bude muset vypořádat s četnými černými stavbami, některé legalizovat, jiné nechat zbourat. Toto klubko chaosu se bude obtížné rozmotávat.
