Takže jsem to pochopil tak, že staršímu synovi by ani banka nepůjčila, protože nemá stálý příjem.

Předpokládám, že opravovaný dům byl ten od babičky, která chtěla, aby byly vnoučata rovnoměrně podělena, takže tomu mladšímu odkázala finance.

Pokud vezmu, že půjčka byla asi bezúročná, tak by muselo být mladšímu méně než 7 let, aby se peníze vrátily do jeho zletilosti (při splátce 3 tis. Kč). Ovšem vzhledem k tomu, že o něm nepíší jako o mladistvém, tak bych tipoval 16-17 let.

Asi bych byl také hodně naštvaný, pokud by matka z peněz, které by mi odkázala babička, podporovala staršího sourozence a já bych ty peníze ještě defakto 10 let neviděl... A ještě k tomu to vypadá, že se staršímu moc nechce do splácení.

Takže pjčit cizí peníze někomu, kdo "nemá stálé zaměstnání" ti přijde normální? A ještě naivně tvrdit, že "bratrovi časem peníze určitě vrátí" - takových už bylo.

O použití těch peněz rozhoduje soud - toto je jasné od začátku. Tady není co řešit.

Peníze na účtu s 0,01% úroku ročně a starší syn hypotéku s úrokem 8%. Geniální řešení! Proč se toto neřeší tak, že osoba, která má peníze nezletilému spravovat, si s nimi může nakládat jak chce s tím, že je musí nezletilému vyplatit k jeho 18. narozeninám?

To si měla domluvit se soudem PŘEDEM! Půjčování stovek tisíc nezaměstnanému - to smrdí problémem a člověk na to nemusí být žádný lumen.

To nemáte na práci něco užitečnějšího? Zpronevěra je nechat peníze na účtu s úrokem něco jako 0,01% - klesá totiž jejich hodnota ne peníze relativně bezpečně investovat. Když se do něčeho cpe stát, je s tím vždy problém. Babička měla jen připravit obálky a mohli si všichni ušetřit takové nepříjemnosti.

Takže v případě obálek od babičky by prošustrování dědictví toho mladšího kluka bylo jednodušší...hm, co takhle ochrana práv toho nezletilého?