Hlavními tématy výstavy jsou počátky plavby na Vltavě a Labi, stavba lodí v Čechách, rozvoj paroplavby a její přerod z hromadné dopravy na turistickou atrakci.
Těžiště výstavy tvoří díla Jakuba Schikanedera, Josefa Šímy, Karla Holana, Otakara Mrkvičky, Kamila Lhotáka a Václava Bartovského. Zastoupeni však jsou i Bedřich Havránek, František Chalupa, Antonín Chittussi, Čeněk Choděra nebo Vilém Ströminger. Doplňkem jsou trojrozměrné exponáty, ilustrující vývoj plavby na Vltavě v 19. a v první polovině 20. století.
„Ty tři čtyři směšné kafemlejnky a dva tři větší kolové parníky, to je vše: jako před patnácti lety,“ psal Karel Čapek ve fejetonu Vltava roku 1923. Ilustroval tím obecně rozšířený postoj, který Pražané k lodní dopravě na Vltavě zaujímali, aniž by si uvědomovali, že právě toho roku přepravily pražské parníky více než 1 340 000 cestujících, že počet jejich pasažérů v letech 1911 až 1925 nikdy neklesl pod jeden milion ročně.
Čechy jako vnitrozemská země pohlížely na lodní dopravu vždy s nedůvěrou a podceňováním. Přitom ve skutečnosti hrála mnohem významnější roli, než by se z literárních svědectví mohlo zdát, a byla také častým námětem výtvarných děl.
Řada obrazů, jejichž námětem je plavba v Čechách, zůstala neidentifikována, nebo byla dokonce popsána jako cosi zcela jiného. Například obraz parníčku Závist Pražské paroplavební společnosti od Josefa Šímy byl déle než tři čtvrti století veden pod názvem Na Seině.
Jiný pražský kolesový parník, který Šíma namaloval, byl donedávna zase znám pod názvem Z Marseille.
