„Benediktinského mnicha jsem zobrazila jako sedícího muže. To proto, že on se na svých poutích dokázal zastavit, rozjímat a odpočívat. To my v dnešní době neumíme. Proto si přeji, abychom to také dokázali. Ať už se zastavíme u něj, nebo někde na mechu, u cesty, na louce,“ vysvětlila šumavská autorka původem ze Zbraslavi.
Socha je umístěna nedaleko kostela sv. Mořice na kopci Mouřenec u Annína, který je druhým nejstarším kostelem na Šumavě a jeho vznik přímo souvisí s příchodem prvních křesťanů na Šumavu a působením sv. Vintíře.
Dílo mělo původně stát přímo u kostela, ale protože s tím církev nesouhlasila, své místo si díky Lesům ČR našlo v jeho blízkosti.
 |
„Máme v Čechách a na Moravě spoustu krásných míst a máme být právem hrdí na to, že jsme Češi. Nemusíme nutně navštěvovat notoricky známá místa, jako jsou například Prášily, kde je spousta lidí, ale stačí zajít do klidných oblastí. I tam je krásně. Vintíř byl poutník, kterého na cestě životem provázel Bůh. Boží přítomnost ho provázela všude a nepotřeboval přítomnost ostatních lidí. Stejně tak to mám i já. Lidský život je o spáse, a všem proto přeji, aby se na této cestě neztratili,“ vyznala se uznávaná výtvarnice, která navazuje na bohatou sklářskou tradici na Šumavě.
Svatého Vintíře zobrazila jako statného vousatého muže držícího bibli v ruce. „Musel to být chlap s dobrou fyzickou kondicí. Vždyť se dožil 90 let. Určitě ovládal jízdu na koni. Nemohl být tlustý ani šeredný. Možná měly být jeho rysy ve tváři více ostré, řezané. Socha má své chyby, ale už se to nedá vrátit,“ uvažovala skromně Tesařová při pohledu na dílo z kompoziční skloviny, na kterém pracovala čtyři měsíce. Když sluneční paprsky sochu prosvítí, vynikne její zvláštní šedá barva.
Najděte si čas se zastavit a rozjímat
Sochu bude ještě chránit přístřešek, aby ji nepoškodily například padající větve ze stromů, a dalším důvodem je také to, že sklovina by vlivem povětrnostních podmínek mohla časem popraskat.
Na otázku, zda si někdy projde Vintířovu stezku, která je dlouhá 162 kilometrů, odpověděla Vladěna Tesařová s úsměvem: „Samozřejmě bych si ji chtěla projít, určitě po částech. Ale když ráno vstávám z postele, málem se skácím k zemi,“ prozradila na sebe 64letá sklářská umělkyně.
Ta si před lety spolu s manželem vyhlédla o několik kilometrů dál v Dobré Vodě u Hartmanic dům k rekreaci a uprostřed šumavské krajiny našla klid a inspiraci. Právě do tamního kostela sv. Vintíře vytvořila světový unikát, přes tři metry vysoký skleněný oltář.
Je autorkou také skleněných plastik rukou, do nichž padá zázračný pramen v Hauswaldské kapli u Srní, či sochy sv. Jana Nepomuckého na mostě přes řeku Otavu v Čepicích. Ta je mimochodem největší skleněnou plastikou tohoto světce na světě. Jak Tesařová vysvětluje, tyto „drobnosti“ dělá s radostí pro ostatní, aby v životě neztráceli naději.
Kdo byl svatý VintířSv. Vintíř žil na přelomu 10. a 11. století. Původem Němec se po putování Šumavou nakonec usadil v poustevně na vrchu Březník u Dobré Vody, kde roku 1045 zemřel. Pochován je v pražském Břevnovském klášteře. Tradice ho charakterizuje jako misionáře, diplomata, mírotvorce a stavitele cest a mostů mezi národy. Někdy je jmenován jako první obyvatel Šumavy. |
Poutní Vintířovu stezku realizoval od listopadu 2018 Plzeňský kraj a je jakousi obdobou slavné Svatojakubské cesty do španělského Santiaga de Compostela. Vznikla na motivy historických cest, které vybudoval sv. Vintíř.
„Potká-li člověk na svých cestách opracovaný kámen, opravenou kapličku, nebo slyší zvony z kostela, ví, že tam žijí lidé. A tady je vidět, že lidé žijí. Přeji proto všem poutníkům, aby takových symbolů potkávali co nejvíce,“ řekl během slavnostního představení rozměrné sochy Libor Picka, krajský člen rady pro oblast kultury, památkové péče a cestovního ruchu.
Dalším důkazem toho, že stezka žije, je také to, že podél ní jsou nově vysázené speciálně vyšlechtěné historické odrůdy jabloní. Mladé stromky se zelenají cestou ke kostelu sv. Mouřence nebo u Hartmanic, u Budětic nedaleko Rabí a u obce Slatina.
Vintířova stezka je rozdělena do devíti jednodenních etap, tři vedou v Německu, jedna je společná přes hranici a pět pokračuje v Čechách. Na české straně vzniklo pět zastavení s kamennými sestavami s poutnickou holí a lavičkami. Místa mají sloužit k odpočinku, k rozjímání, duševní očistě a k zamyšlení.
Rodiny s dětmi si mohou navíc vybrat šest pěších okruhů, které začínají a končí na stejném bodě. Dlouhé jsou od 2,5 km do 16 km. Jedná se například o Annínský výletní okruh, Hartmanický, Žichovický nebo Chanovický a lze při tom navštívit hrady, kostely, studánky nebo kapličky. Doporučili bychom navštívit Muzeum Dr. Šimona Adlera v Dobré Vodě, kde je stálá expozice o sv. Vintíři.
Zastavení na stezce připomínají prvního obyvatele Šumavy (22. 12. 2021)
