Generálního ředitele Vězeňské služby ČR žaluje 31 příslušníků z Plzně. Zatím se domáhají proplacení přestávek od srpna 2013 po dobu následujících tří let. Ve sporu, který je precedentem, jde nyní řádově o stovky tisíc korun. Pokud by příslušníci se žalobou pravomocně uspěli, zřejmě by spustili lavinu obdobných žalob.
Je pravděpodobné, že by se pak peněz domáhaly stovky až tisíce dalších uniformovaných příslušníků sloužících ve věznicích. „V součtu by pak mohlo jít o desítky milionů korun,“ odhaduje plzeňský advokát Zdeněk Honzík, zastupující většinu příslušníků z plzeňské věznice, kteří se v současné žalobě domáhají peněz.
Příslušníci zajištující ostrahu ve věznici mimo jiné argumentují tím, že když jsou na strážních věžích, nesmějí tam nic jíst. Jejich úkolem je nepřetržitě sledovat střežený úsek.
„Nezřídka jsou příslušníci na věžích bez stravování šest i deset hodin,“ tvrdí v žalobě. Při tom poukazují na služební zákon, podle kterého má příslušník nárok na přestávku na jídlo a odpočinek nejdéle po každých pěti hodinách.
Podobně argumentují i dozorci zajišťující eskorty. Ani ti nemají zaručeno, že se po pěti hodinách služby mohou v klidu najíst.
Směny strážných a dozorců jsou dlouhé 12,5 hodiny, po započítání přestávek dostávají zaplaceno o hodinu méně. A to je právě ta hodina z každé služby, kterou chtějí proplatit.
Vězeňská služba tvrdí, že předpisy neporušuje
Vězeňská služba tvrdí, že k žádnému porušování předpisů nedochází, protože dozorci a strážní se střídají.
„Strážní věže jsou pevnými stanovišti, kde příslušník v době výkonu služby nečerpá přestávku na jídlo a odpočinek, k tomu musí být vždy vystřídán. V době výdeje obědů v závodní jídelně jsou příslušníci na strážních věžích střídaní například i po hodině. Argumentace, že jsou bez stravování šest i deset hodin, je lichá,“ tvrdili u soudu zástupci vězeňské služby.
Strážní a dozorci v žalobě argumentují také tím, že i když jedí, stále musí být připraveni vyskočit od jídla a okamžitě běžet řešit mimořádnou situaci, kdyby nastala. Tou je například pokus o útěk vězně nebo napadení některého z příslušníků vězněnou osobou.
Žalobu strážní a dozorci podali poté, co generální ředitel vězeňské služby potvrdil stanovisko šéfa plzeňské věznice odmítajícího přestávky proplatit.
Soudy se podobnými případy zabývaly. Jedním z nich byla kauza dopravního policisty, který sice měl naplánované přestávky, ale nikdy nevěděl, zda místo nich nepojede řešit nehodu.
Plzeňští dozorci a strážní před pěti lety uspěli se žalobami na proplacení odsloužených přesčasových hodin. Loni soud přiznal proplacení přestávek na jídlo řidičům, záchranářům a zdravotním sestrám ze Sušice ještě z doby, kdy spadali pod tamní nemocnici.
