Michel Gilain zemřel v pátek 20. září. Informoval o tom plzeňský magistrát.
Gilain do Plzně zavítal naposledy letos v květnu. „Vždy, když sem přijedeme, tak si říkáme, že už je to asi naposledy. Říkali jsme si to i loni, ale jak vidíte, naposledy to nebylo,“ řekl před čtyřmi měsíci veterán, který od svých šestnácti let působil v odboji. Důvodem bylo i to, že jeho otce zatklo gestapo.
Michel Gilain byl příslušníkem 17. střeleckého praporu. Ten tvořilo 800 belgických dobrovolníků, kteří na jaře 1945 pomáhali jako součást amerických jednotek vracet svobodu obyvatelům Plzně i dalších míst na západě Čech.
Ve válce byl v hodnosti desátníka a poté byl povýšen na seržanta. Do odboje se přihlásil, i když mu nebylo ještě 18 let. A protože na úřadě uspěl s prosbou o vystavení nového občanského průkazu, podle kterého se narodil o rok dříve, po týdnu mohl narukovat. Prapor byl připojen k V. sboru I. americké armády, ke třetí protitankové jednotce.
„Odešli jsme s americkými obrněnci. Nebylo to z naší vůle, že jsme se dostali k 3. americké armádě. Když jsme byli před Lipskem, generál Patton naplánoval, že zaútočí a pokusí se osvobodit Prahu dřív než Rusové. Požádal nejvyššího velitele Eisenhowera o posilu, chtěl protitankovou brigádu a nejblíže jsem byli my, takže se celá protitanková jednotka přesunula z Lipska do oblasti Chebu. Byli jsme nedaleko od Plzně, když jsme se dozvěděli, že je konec války. Třetí protitanková jednotka V. sboru se vrátila k 1. americké armádě, která odcestovala do Ameriky a potom do Japonska. Nás požádali, abychom zůstali v Německu, v okupačních zónách. Československo jsme opouštěli s pocitem, že mise nebyla úplně dokončena,“ vyprávěl v Plzni Gilain.
Po válce pracoval jako stavební projektový manažer, pod jehož vedením vznikly nemocnice, sklady a továrny v Evropě i Africe. Do západočeské metropole jezdil poměrně často. Žije zde totiž rodina jeho syna, který se oženil s Plzeňankou.
Veteránů, kteří osvobození Plzně pamatují, už mnoho není. Letošních Slavností svobody se zúčastnilo šest amerických a čtyři belgičtí.
Slavnosti svobody (3. 5. 2018)
3. května 2018 |
