Žebříček vede Ústecký kraj s 80 dětmi do tří let věku, v Plzeňském kraji je to 63 dětí. Údaje vyplývají z celorepublikového průzkumu, který letos na jaře zpracovala organizace Lumos. Ta pomáhá s transformací a sjednocením péče o ohrožené děti.
Jak připomněla Barbora Křižanová z Lumosu, od té doby se počty významně nezměnily. Důvodem je nedostatek pěstounů, kterých chybí v Plzeňském kraji desítky.
„Klesl významně zájem o přechodnou pěstounskou péči. V roce 2014 se v Plzeňském kraji přihlásilo 17 zájemců o tuto práci, v roce 2017 už to byl jen jeden,“ uvedl vedoucí oddělení sociálních věcí Plzeňského kraje Roman Mašek. Zájem se podle něj snížil i přesto, že kraj organizuje mnoho propagačních akcí.
Podle Křižanové je směřování dětí do pěstounské péče potřebné, protože péče v ústavním zařízení je pro děti z hlediska jejich vývoje tou nejméně vhodnou možností, navíc je pro stát i nejdražší.
Podle průzkumu Lumos přijde péče o dítě v raném věku v ústavu průměrně na 74 tisíc korun měsíčně, přechodný pěstoun dostane od státu 20 tisíc korun měsíčně hrubého.
Z analýzy Lumosu vyplývá i to, že celá polovina dětí v Plzeňském kraji do dětského centra putuje na základě žádosti rodičů. Podle Jiřiny Ullmanové z Diakonie Západ, která pěstounské rodiny doprovází, je nasměrování vlastních dětí do ústavů dáno nedostatečnou informovaností rodičů, kteří se o děti nemohou nebo nechtějí starat.
Proto Diakonie Západ, druhá největší nestátní organizace zabývající se sociálními službami a občanskou pomocí, spouští informační akci, která se zaměří na skupinu rizikových rodičů.
Hodlá je informovat, že lepší je poslat dítě k pěstounům. Odborníci z Diakonie Západ a z Lumosu navíc upozorňují, že v některých krajích problém vyřešili tak, že rodiče mohou žádat jen o umístění do pěstounské a ne do té ústavní péče.
Umisťování dětí do dětských center není podle Křižanové rovnoměrně rozloženo po celé republice. Dvě třetiny dětí končících v ústavní péči totiž pocházejí pouze ze čtyř krajů včetně toho Plzeňského.
Ve Zlínském a Jihočeském kraji žádné děti v ústavu nebyly
Ostatní kraje vykazují minimální počet dětí mimo pěstounské rodiny. V některých regionech dokonce žádné děti v ústavech nekončí. Příkladem je Zlínský a Jihočeský kraj, kde během analýzy nebylo žádné dítě v ústavním zařízení, ale všechny byly u pěstounů.
Je to dáno i tím, že ve Zlínském kraji už žádné dětské centrum neexistuje. Podle Křižanové se jedná o kraj, kde s transformací péče o děti směrem k pěstounským rodinám začali dříve než jinde.
V Plzeňském kraji je pěstounů na přechodnou dobu celkem 27, z toho šest má činnost přerušenou. Důvodem je například to, že si chtějí krátkodobě odpočinout. Jak uvedl Mašek, bylo by potřeba celkově kolem čtyřiceti pěstounů.
V oblasti dlouhodobé pěstounské péče funguje v kraji 120 rodin. V této oblasti by byly podle Maška potřeba desítky dalších rodin. Krajský úřad podle něj organizuje mnoho akcí, které mají nové pěstouny nalákat, ale stále se to nedaří.
V domovech na západě Čech je umístěno čtyři sta dětí
V regionu je v pěstounské péči celkem kolem šest set dětí, z toho asi dvě třetiny jsou u rodinných příslušníků. V dětských domovech je ale dalších zhruba čtyři sta dětí do 18 let.
Mašek sdělil, že sociální pracovníci s nimi opakovaně hovoří, ale část z nich, zejména ti starší 15 let, nemají zájem o náhradní rodinnou péči v pěstounských rodinách a chtějí raději zůstat v ústavech.
Podle průzkumu organizace Lumos bylo na jaře v bývalých kojeneckých ústavech v Česku celkem 649 dětí raného věku, z toho bylo 441 do tří let. „Česko je jednou z posledních zemí v Evropě, která stále umísťuje děti v raném věku do ústavních zařízení,“ řekla Křižanová.
