Ještě před třemi lety plavala Vladislava Kulhánková z Plzně stylem "paní Radová", tedy důstojně s hlavou nad vodou. Dnes má za sebou několik kurzů plavání, pravidelně se otužuje a v letošním Českém poháru v zimním plavání získala třiačtyřicetiletá otužilkyně první místo ve své kategorii. A její domovský Klub sportovních otužilců Plzeň si připsal, stejně jako v loňském roce, třetí místo.
Kulhánková přitom ambici závodit dlouho neměla. Jen chtěla podpořit kamarádku, která se rozhodla zúčastnit otužileckého koupání ve Vltavě na svatého Štěpána.
"Říkala jsem, že to není problém. Začneme se koupat v létě a prootužujeme se až do zimy. Tatínek je bývalý otužilec, vyrůstala jsem v tom," přibližuje Vlaďka Kulhánková a dodává, že začaly s kamarádkou pravidelně chodit na Bolevecký rybník. A brzy si jich všimli otužilci, kteří tu také trénovali.
"Viděli, že tam chodíme pravidelně a že ve vodě vydržíme docela dlouho. Nabídli nám, abychom začaly plavat za ně," říká Kulhánková.
Ani jedné z žen se do toho příliš nechtělo, nechtěly být organizované. "Ale říkaly jsme si, že na to koupání ve Vltavě by pro nás možná bylo lepší být pod nějakou organizací," vzpomíná Plzeňanka na začátky.
Brzy se do toho pustila naplno. Postupně absolvovala dva plavecké kurzy, protože pořádně prý plavat neuměla.
"Neměla jsem styl. A abych se mohla otužovat a hlavně závodit, potřebovala jsem to," vysvětluje Kulhánková.
Kamarádku závody tolik nelákají, u otužování ale vydržela dodnes. Když má o víkendu závody, chodí se Vlaďka Kulhánková v týdnu otužovat jen jednou. Jinak alespoň dvakrát. A nejčastěji do řeky Úhlavy v Hradišti.
"A do toho chodím ještě dvakrát třikrát týdně do bazénu," doplňuje usměvavá žena, která získala v letošní sezoně i dvě stříbrné medaile ze dvou mistrovství ČR.
Komplikovaný systém závodů
Systém závodů se podle ní posunul a je poměrně komplikovaný. Aby člověk mohl vůbec závodit, musí se kvalifikovat. A pokud chce uspět v celoročním poháru, do něhož se započítává deset nejlepších výsledků sezony, musí volit co možná nejdelší tratě. Konkurence je vysoká, řada otužilců jsou bývalí bazénoví plavci, kteří se plavání věnují odmala.
Vlaďka absolvovala zhruba polovinu závodů z necelých tří desítek. "Startuji většinou na trati 750 metrů. Když je vypsaný kilometr, snažím se plavat i tuhle trať," říká Kulhánková.
Záleží prý ale také na podmínkách. Pokud je teplota vody nižší než 8°C, mohou v ní závodníci zůstat jen 22 minut. Při vyšších teplotách je limit 30 minut.
Když plavete, říkáte si, že už to v životě neuděláte
"Pokud je velká zima, 22 minut je pro mě s odřenýma ušima. Už se mi stalo, že mě diskvalifikovali," říká Vlaďka Kulhánková.
Přiznává, že když leze z vody, někdy i pláče. "Mám 55 kilo, promrzám snadno. Když vylézám, jsem promodralá a brečím, jak mě bolí ruce. Ale přesto tam příště vlezu zas. Člověk si na tom vypěstuje zvláštní druh závislosti. Když plavete, je vám šíleně, říkáte si, že už to v životě neuděláte. Ale za chvíli se vám do těla vyplaví hormony štěstí a cítíte se příjemně, že jste to dokázali," přibližuje Vlaďka své pocity.
Dodává, že rodiče se kvůli tomu neradi jezdí koukat na její závody. "Neradi vidí, jak vypadám, když vylézám z vody."
Podle ní má otužování vliv i na zdraví. Ona sice na nemoci nikdy netrpěla, už si ale vyzkoušela, že se ve studené vodě dají zahnat prvotní příznaky choroby. "Sice jsem pak v noci propotila pyžamo, ale zbavila jsem se toho rychle," říká Kulhánková. A ještě jeden důsledek: od té doby, co se otužuje, je jí v místnostech často horko.
Plzeňanka, která se živí jako kadeřnice, se chystá po skončení otužilecké sezony i na závody dálkového plavání. "A v roce 2016 bychom rádi jeli na mistrovství světa na Sibiř," plánuje dál.
