Jedna z lebek, která se vrátila na původní místo, do kostnice na Mouřenci nad...

Jedna z lebek, která se vrátila na původní místo, do kostnice na Mouřenci nad Annínem. | foto: Přátelé Mouřence

Po letech vrátil lebku do šumavské kostnice, kdysi ji odnesl jako suvenýr

  • 22
Po pětatřiceti letech se do kostnice u kostela svatého Mořice nad šumavským Annínem vrátila jedna z tamních lebek. Přinesl ji muž z Prahy, který ji měl doma desítky let. V minulosti byla kostnice volně přístupná a návštěvníci si z ní brali kosti a lebky jako suvenýry.

Za minulého režimu kostel na Mouřenci chátral a kostnice s tisíci lidskými kosterními ostatky byla volně přístupná. Lidé si z ní odnášeli jako suvenýr lebky či kosti. Někteří je odnesli domů, jiní je kousek od kostela pohodili v lese.

Nyní jednu z lebek po 35 letech vrátil zpět na místo pan Karel z Prahy. „Byli jsme tady tehdy na rodinném výletě. Prohlédli jsme si i kostnici, která byla volně přístupná. Když jsme odcházeli přes les, tak si tam děti hrály a měly tam sadu kostí a lebku. Tak jsem jim tu lebku sebral v domnění, že se sem ještě někdy vrátím,“ vzpomínal Karel, kterému tehdy bylo dvacet let.

Kostelík v Mouřenci, pro jeho malebnost si ho vybrali filmaři pro pohádku Anděl Páně

Na Mouřenec se ale vrátil až teď. Lebku, která prý patřila ženě, si doma upravil, protože se částečně rozpadala, vyčistil ji peroxidem vodíku a nalakoval. Dva roky ji měl na stole.

„Na další dva roky si ji zapůjčila medička pro studijní účely, pak už byla lebka u nás doma. Jednou za rok jsem ji vždycky vzal do ruky a říkal si, jestli už nepřišla doba na to, abych ji vrátil tam, kam patří. Myslím, že věkem k tomu člověk dospěje. Že má vrátit zpátky to, co si půjčil. A vrátit to tam, kde si to půjčil,“ vysvětlil.

O víkendu ji proto uložil zpátky do kostnice. „Vrátit sem lebku byl závazek. A teď je splněný,“ dodal Karel.

Radost, že se lebka vrátila na své místo, neskrýval Lukáš Milota ze spolku Přátelé Mouřence, který se o kostel s kostnicí řadu let stará.

„Bylo moc špatné, když lidé v minulosti kosti a lebky z kostnice odnášeli. Kostnice je jeden velký hrob, jsou v něm ostatky našich předků, které si zaslouží úctu a klid. Nejsou to žádné suvenýry,“ tvrdí Milota a rád přivítá každého, kdo se rozhodne vrátit na Mouřenec něco, co tam kdysi sebral.

Před lety jinou mouřeneckou lebku po 47 letech přivezl muž z Třebíče. V roce 1968 si ji vzal, když byl na Šumavě na vojně.

Další návštěvník vrátil do kostela tři srdce z tamních zvonů. Do té doby je měl na chalupě.

„Podařilo se nám také vydražit na aukčním portálu kdysi ukradená dvířka z našeho oltáře. Kéž je těch návratů co nejvíce,“ přeje si Milota.