Jen náhodou si loni v dubnu všimla Zuzana Kotýková motorky, která vypadala u podjezdu ve Starém Plzenci jakoby zapomenutá. Stejně jako další auta i oni kolem projeli. Ženě to ale nedalo, asi po kilometru otočili auto a vrátili se zpátky.
Gentleman silnicGentleman silnic je společný projekt policie a České pojišťovny, který se uděluje od roku 2004. Mezi oceněnými v Plzeňském kraji z předchozích let je policista za záchranu tří zraněných nebo řidička, která z převráceného auta vytáhla čtyři zraněné, zatímco ostatní si těžkou bouračku jen fotili. |
Zachránili tím život devatenáctiletému Dominikovi, který na motorce boural. Řidítka se mu dostala do hledí přilby a on se už začínal dusit na pásku od přilby.
Mladý motocyklista havárii přežil, a po uzdravení jej zaměstnal Martin Kotýk ve své firmě. Dominik k tomu podotkl, že i kdyby tady pracoval jakkoli dlouho, nedokáže mu vrátit záchranu toho nejdůležitějšího, lidského života. „Já si z nehody nic nepamatuji. Asi mi auto nedalo přednost,“ řekl mladý muž, který byl po bouračce měsíc v nemocnici.
Za záchranu života ocenil Martina Kotýka už hejtman. K poděkování patřil i dar 10 tisíc korun, které zachránce obratem věnoval na nákup dýchacích přístrojů záchranné službě (psali jsme zde).
Pomáhala i dvanáctiletá dcera
„Když jsme se k motorce vraceli a blížili se k ní, viděla jsem, že je zle,“ líčila dramatické minuty Zuzana Kotýková.
Snažila se zraněnému uvězněnému ve vlastní přilbě rozepnout poutací pásek, ale nedařilo se jí to. Zraněný ztrácel vědomí, přestával dýchat. Martin Kotýk mezi tím vytočil číslo na záchrannou službu. Pak si vzpomněl, že má v autě nůž. Mobil předal manželce a běžel pro něj. Pásek pod hlavou motocyklisty se mu nedařilo přeříznout, nakonec dokázal odlámat sponu. popruh se uvolnil a mladý muž se nadechl.
V autě jela s manželi jejich dvanáctiletá dcera Julie. „Hodně nám pomohla, protože jsme s manželem nevěděli, co dřív. Ona pro záchranáře zjistila přesné místo, kde se nehoda stala, kam mají jet,“ řekla Zuzana Kotýková.
Julie říká, že se snaží tuhle událost vytěsnit z paměti. „Když jsem Dominika poprvé viděla, když byl polomrtvý, bylo to ošklivé. Klepala jsem se, byla jsem nervózní. Taťka do telefonu popisoval, kde jsme, operátoři chtěli adresu.
Slyšela jsem to. Běžela jsem zjistit, jak se ta ulice jmenuje. Týden po tom jsem nemohla spát, ani jsem nejedla, bylo mi strašně špatně,“ popsala dvanáctiletá školačka, která se snaží na nehodu už nemyslet. Připomněla, že Dominik je doma navštívil i se svými rodiči a poděkovali.
Policisté se v praxi spíše setkávají s lidmi, kteří při nehodách nepomohou. I když zachránci se zpravidla shodují na tom, že by pomohl při nehodě každý, opak je pravdou. „Právě proto je za takový přístup potřeba poděkovat. Nikdo z nás nevíme, kdy sami budeme na silnici pomoc ostatních potřebovat,“ řekl Vladimír Divok, šéf plzeňské dopravní policie.
