Nápad, jak oživit kdysi slavné letní promítání v lochotínském amfiteátru, se zrodil v roce 2003. "Stalo se tak díky promítačům z někdejšího Filmového festivalu pracujících. Později tam promítal Kinobox takzvané Filmové noci. Šlo vždy o čtyři snímky za sebou. To ale skončilo, tak jsme se domluvili se zoo, která má amfiteátr na starosti, že budeme v projektu Filmové noci pokračovat," říká autor Filmových nocí Radek Uhlíř.
V té době už jste měli zkušenosti s promítáním?
My jsme tehdy provozovali kina v Kasejovicích, Makově, Dobřanech, Švihově, Manětíně a také v plzeňském Edenu. K tomu jsme pořádali Mezinárodní dětský filmový festival Filmák.
Provozovatel letního kina v plzeňském amfiteátru na Lochotíně Radek Uhlíř.
Kolik lidí přichází na Filmové noci?
Průměrná návštěvnost je zhruba sto lidí na promítání, přičemž republikový průměr je zhruba čtvrtinový. Jsme vděční za každého diváka, který se zvedne od televize a dorazí.
Co je příčinou toho, že do kin chodí málo lidí?
Nejvíc za to může ekonomická situace. Když lidé nemají práci, těžko mohou dát 180 korun za vstupné do kina. Proto chodí spíše mladá generace do 25 let. Studují, pak si vydělávají, ale jen na sebe. Když pak budou mít rodinu, náklady na bydlení, tak jejich priorita taky nebude jít se podívat na film.
Návštěvnost se ale také odvíjí od počasí...
To ano, ale svou roli hrají i jiné faktory. Když v Plzni hraje Viktorka, tak jdou lidi radši na fotbal.
Jaké filmy nejvíce lákají?
Samozřejmě ty, které jsou hodně viditelné. Já říkám, že ve filmu musí být vidět peníze nebo musí být něčím výjimečný. U nás jsou letos nejúspěšnější Hobit, Jeníček a Mařenka nebo Atlas mraků.
Přešli jste na digitalizaci nebo ještě promítáte z klasického filmu?
Ta technologie skončila, a tím i hodně kin v republice. Příští rok jich skončí ještě víc, protože zatím se ještě hraje asi dvacet filmů na 35 milimetrovém nosiči. My už letos hrajeme i z digitálního nosiče.
Vydělá si kino na svůj provoz?
Nevydělá. Bez partnerů a sponzorů bychom Filmové noci dělat nemohli. Je nám líto, že město Plzeň toto nevidí. Vytáhne peníze z městské firmy, jako je Plzeňská teplárenská, a udělá akci zadarmo pro občany města, abychom je zase zvolili. To je kultura? A nám město říká, že jsme komerční. Jenže samo tu komerční kulturu ničí. Město kultury ničí kulturu.
Na druhou stranu jste ale od loňského roku zlevnili vstupné.
Svou roli při stanovování ceny hraje hlavně distributor, který nasadí minimální ceny, za kolik se musí hrát. U fixního půjčovného nám jde pak o to, aby představení nebylo ztrátové. Musí se zaplatit veškeré náklady, pronájem prostoru, technologie, propagace a tak dál.
My jsme šli s cenou dolů, jelikož nejsme premiérové kino, protože nemáme moderní DCI technologii. Jenže ta stojí minimálně dva miliony, a to se na dva měsíce v roce nevyplatí. Dokud město amfiteátr, který je v katastrofickém stavu, neopraví, tak nemá cenu tam instalovat nové technologie.
Přesto máte digitální promítačku a nově natřené promítací plátno...
Letos jsme pořídili nový digitální záznam, reprosoustavy a nátěr. Ten zaplatíme se spoluúčastí zoologické zahrady.
V roce 2011 jste nepromítali. Bylo to z finančních důvodů? Co se změnilo o rok později, kdy jste s promítáním zase začali?
Měli jsme finanční problémy, protože jsme nemohli sehnat tolik partnerů, abychom zaplatili Filmové noci. Někdy jsme je dopláceli ze své vlastní komerční činnosti. Navíc jsme v té době byli i distribuční společnost a dali jsme do kin film Kněžna Libuše. Ten byl velmi prodělečný a kvůli tomu jsme nedokázali zajistit pronájem a zaplacení mezd. Další rok jsme sehnali sponzory a bylo možné to zase rozjet.
Vy ale máte vlastní společnost, ta se zabývá něčím úplně jiným. Znamená to, že se promítání filmů věnujete ve volném čase?
Teď už ano. Do roku 2011 to bylo zaměstnání. Měli jsme kina, filmovou distribuci a videodistribuci. Dneska už je to jenom hobby. On se ten trh strašně změnil. Snížily se počty kin, zůstávala jen multikina. Teď to všechno zkrachovalo, zbyly jen dvě sítě, což je hrozně nebezpečné. Například jedna je propojená s filmovou distribucí Falcon, takže se nám stalo, že jsme neprotlačili některé snímky. Ale to promítání mě naplňuje pořád.
Tím "My" myslíte agenturu Filmák?
Ano. Měl jsem všechno na sebe, tedy na fyzickou osobu. Vystupoval jsem pod ochrannou známkou Filmák. Kdybych zkrachoval, přišel bych o všechno.
Jak jste se vlastně dostal k filmu?
Přes Filmové tvůrce. To už dneska neexistuje. Byly to festivaly filmu pro děti a mládež, kam jsem jako malý jezdil. Býval jsem členem dětské poroty. Po celé republice taky existovaly filmové kluby dětí, kde jsme se učili, co to je a jak vzniká filmové umění. Ovšem největší zásluhu na tom mají dvě ženy. Jmenovitě Helena Ježková a Anna Poncarová. Kdyby jich nebylo, tak jsem se k filmu vůbec nedostal. To ony mě vybraly do dětské poroty.
Takže jste se filmu věnoval už jako dítě?
Zajímalo mě to. Jen moje maminka vždycky říkala, že se tím nikdy nemůžu živit, že neexistuje povolání filmový divák.
Také jste vedl kroužky dramatiky a filmové výchovy v domě dětí. Má to něco společného s tím, že jste do programu Filmových nocí zařadil i dva filmy studentů Martina Páva a Jiřího Kizmana?
To ne. Nám jde o to podpořit je, dokud jsou mladí. Navíc jsou z Plzně a v jejich filmech hrají plzeňští herci.
Na co pozvete diváky na srpen a září?
Pokud se chce má generace Husákových dětí vrátit do dětství, tak na pohádku Princové jsou na draka. Jinak je tam pro každého něco. Dva horory, vědecko-fantastické filmy, také čtyři filmy pro děti.
Kdy budou letošní Filmové noci končit? Viděla jsem dva termíny na začátku a konci září.
V září bude záležet na tom, jestli zaprvé budou filmy, a za druhé, kolik lidí bude chodit. Letos o amfiteátr zájem je, protože poslední dva týdny jsme měli průměrnou návštěvnost až 120 lidí. Takže chceme promítat i v září. Pak také záleží na počasí. Když je vedro, tak je člověk líný někam jít. A navíc jsou tam večer komáři.
Poučil jste se v něčem za tu dobu promítání?
Učíte se pořád. Za chodu. Například jsme zjistili, že je úplně jedno, jestli budeme hrát každý den nebo jen jednou týdně. Průměrná návštěvnost je pořád stejná. Jen soboty jsou slabší, protože je kolem dost jiných akcí. Proto o sobotách nenasazujeme silné filmy, ty pouštíme v týdnu.
Jaký je váš nejoblíbenější film?
Já mám dva oblíbené. Jednak je to Billy Elliot, jednak Kes. Ten je o klukovi, který chce zachránit jestřába. Z českých filmů asi Páni kluci, protože to je nejlepší film pro děti, který tady kdy vznikl. Scénář má na svědomí Honza Procházka, který taky napsal Ucho u Kachyni. Režisérka Věra Šimková-Plívová vůbec nevěděla, že to napsal právě on, protože nesměl být za komunismu v titulcích. Potom mám oblíbený film, který neběží v žádné televizi. Jmenuje se Sirius. Byl natočen jako krátkometrážní. Je to příběh kluka a psa a je posazen do druhé světové války.
