Kolemjdoucí na ulici. To jsou pro mladou režisérku Petru Krejčovou často kandidáti, z nichž vybírá herce pro své filmy. „Někteří lidé to mají v sobě. To, že jsou přirození, nestydí se a je v nich nějaký talent. A vyzařuje to z nich. Když někoho takového vidím, snažím se mu dát šanci,“ říká filmařka.
Problém je podle ní jen v tom, že nemají herecké zkušenosti. „Já ale také nejsem z filmové školy, takže se snažím najít tým rovnocenných lidí. Každý ze sebe dáváme, co umíme,“ dodává.
Pro studentku magisterského oboru intermediální tvorba na plzeňské Fakultě designu a umění je filmování srdeční záležitost. „Od chvíle, kdy mi na škole dali poprvé do ruky kameru, abych se naučila stříhat, vím, že mě natáčení naplňuje. Zjistila jsem, že film je to, co bych chtěla dělat. Když točím, dávám do toho všechno ze sebe,“ svěřuje se Petra.
Jejím zatím posledním snímkem je krátký film na téma Jiné světy v mém městě. A má netradiční dějiště. Stala se jím plzeňská tramvaj.
„Nechala jsem si udělat průzkum mezi mladými lidmi, jak vnímají pojem jinakosti a kdy a kde jej nejčastěji pozorují. A vyšlo z toho, že většina lidí se s tímto problémem setkává především právě v městské hromadné dopravě,“ vysvětluje režisérka.
Rozhodla se, že námět filmu se zaměří na předsudky lidí různého věku a z různých sociálních skupin. „Lidé spolu třeba jezdí v tramvaji každý den, ale navzájem se neznají. Pak se ale něco stane a přijdou vzájemné interakce,“ dodává.
Vzhledem k tomu, že snímek má pouze deset minut a je v něm spousta postav, rozhodla se jej natočit z pohledu dalšího pozorovatele.
„Střetává se tu několik lidí, například mamina s kočárkem, indický student nebo muž, kterému vykradli auto. Všichni na sebe různě reagují. Může to být prostřednictvím nenávistných pohledů nebo rasistických projevů,“ konstatuje.
Za kamerou stál divadelník a filmař Antonín Procházka mladší
V ději popisuje různé předsudky a reakce, které ale mohou být dány jen vypjatou situací, nikoliv povahou člověka.
S natáčením uvnitř vozu podle ní nebyly žádné potíže. „S dopravními podniky byla výborná komunikace. Domluvili jsme se na zastávce, kde bychom neovlivnili chod MHD. Místo jsme našli v točně na konečné v Bolevci. Řidič nám vyšel vstříc. Takže všechno bylo v pořádku,“ vypráví Petra.
O kameru se staral známý plzeňský divadelník a filmař Antonín Procházka mladší. „Bylo to poprvé, co jsem se mohla opřít o lidi, co mají z natáčení filmů nebo z divadla velké zkušenosti. V týmu jsem měla i herce Divadla Alfa, Roberta Kroupara a se zvučením a administrativou mi pomohl Petr Klement. Zbytek jsem ale jako vždy obstarala sama. To znamená, že jsem vybírala lokality, rekvizity i herce. Napsala jsem scénář a časový plán natáčení,“ říká s úsměvem.
Petru teď čeká závěrečný rok studia. Jako diplomovou práci vytvoří krátký film. „Jeho námětem budou určitě mezilidské vztahy. Ty mě zajímají nejvíce,“ prozrazuje.
