„Vlastně to byl logický krok, i když jsem studovala v ateliéru knižní vazby a poté v ateliéru ilustrace,“ směje se sedmadvacetiletá žena a vysvětluje, že už v prvním ateliéru vytvářela různé prostorové objekty, později v magisterském studiu prostorové knížky.
Bukové hračky, jejichž základem byla polokoule, díky které se výrobky krásně houpaly, sklidily velký ohlas. Líbily se dospělým i dětem. A hlavně Pavle. Navíc ji bavilo je vytvářet. Jako diplomovou práci sérii doplnila, před rokem tak světlo světa spatřila dřevěná stavebnice s mytologickými tématy.
Kromě ní a první série, jejíž součástí byl kohout, slepice, kuřátka, holubička či labuť, navrhla Pavla houpající se ptáčky PI-PI v šesti barevných provedeních a různě barevné koně.
Většina z nich je od konce loňského roku k dostání ve vybraných hračkářstvích nebo na některých designových akcích, na podzim by měl v Praze začít fungovat obchod, jehož součástí by byl také ateliér.
Jedním z důvodů je, že dnes hračky vznikají na třech místech po částech - v Plzni, kde Pavla studovala, v Karlových Varech, odkud pochází, a v Praze, kde žije se svým přítelem Eduardem Chabrem, který má na starost kromě části výroby také řešení technických potíží.
Tým tvoří kromě nich ještě Pavel Šára, který dřevo zpracovává, a dva grafici Tereza a Martin ze studia SOUDVA. „Zatím je to trochu ‚punkové‘. Eda třeba jede za Pavlem a v batohu si od něj přiveze stovku tělíček ptáčků a celé je pak doma barví,“ vysvětluje Boháčová, proč by v budoucnu rádi výrobu primárně soustředili na jedno místo. Osobní přístup a do značné míry ruční výrobu chtějí ale rozhodně zachovat.
Hotové hračky jsou zatím uskladněné u Pavly a Edy v obýváku. „Ale mně to nevadí, mám je ráda. Když přijdu domů z práce a vidím je tam, jsem nadšená,“ svěřuje se Pavla Boháčová a dodává, že se snaží každou z nich pohladit pro štěstí na další cestě.
Zatím se to u většiny daří, měsíčně jich vznikne něco málo přes stovku. V plánu je však výrazné rozšíření výroby, zprvu aspoň o pět desítek kusů měsíčně, brzy však nejméně na dvojnásobek. Což znamená nutné rozšíření týmu.
Boháčová říká, že by svými hračkami rádi změnili pohled na toto zboží. „Nemusí to být kousek, který vydrží dva měsíce, pak se rozbije a hodí do kouta. Může dítěti zůstat, i když roste. Proč by to nemohla v budoucnu být památka z mládí?“ zamýšlí se. A je přesvědčená o tom, že to není nereálné, a to zejména kvůli kvalitě a pevnosti zvoleného materiálu.
Dospělým se líbí labutě, kupují je jako dekoraci
V tomto ohledu nejsou na českém trhu inovátoři. Podobnou ideou se řídí i další značky. „Kvalitních hraček se u nás vyrábí dostatek,“ je přesvědčená designérka.
Dřevěné hračky KUTULU jsou primárně určené předškolním dětem. Jak ukazují zkušenosti, ty nejčastěji sáhnou po některém z ptáčků. Dospělí si vybírají labutě, nikoliv však na hraní, ale jako dekoraci. „A všimli jsme si, že koně rádi kupují tatínkové, i když u toho jejich děti nejsou,“ líčí své zkušenosti autorka.
Mimochodem, pokud byste čekali, že jako malá byla obklopena dřevěnými hračkami, mýlili byste se. Výjimku tvořily dřevěné kostky. Ale koně? Nebo jiné zvíře? Kdepak. Možná proto je pro jejich výrobu dnes tak zapálená.
„Já je zkouším hlavně na sobě. Když mě hračka baví, jsem spokojená,“ vysvětluje Boháčová a vzápětí dodává, že se to osvědčilo. První sérii vytvořila bez zapojení dětí. Na škodu to ale nebylo, na barevné ptáčky a další zvířátka reagují i bez toho velmi dobře.
Hračky jsou dnes atestované pro děti od tří let věku, podle Boháčové je to však zapříčiněno především složitou administrativou. Je přesvědčená, že vhodné jsou už pro děti starší roku a půl.
„Pro tříleté už může být stavebnice s mytologickou tematikou,“ říká Boháčová. Stavebnice má kromě zábavy přinést také poučení. Dnes najdete antické mýty uvedené na webových stránkách KUTULU a až se za několik měsíců začne stavebnice prodávat, příběhy o Achillovi, Hectorovi, Pegasovi nebo jednorožci budou přímo v tomto balení.
Už nyní je jasné, že mytologická stavebnice nebude posledním výtvorem z dílny KUTULU, Boháčová už spřádá plány na další. Zřejmě by mohl být podobného zaměření. „Zatím si návrhy jenom kreslím, v létě snad přijdou na řadu i první prototypy,“ svěřuje se a na první pohled je vidět, že se vyloženě těší. I dnes ji překvapuje, že se podařilo dovést nápad do fungující podoby...
A proč značka nese název KUTULU? Trvalo prý půl roku, než se k němu dospělo. Pavla ze spaní vykřikovala nejrůznější slabiky, stále se jí možné varianty honily hlavou. Chtěla navíc, aby se slovo snadno vyslovovalo. A to i těm nejmenším.
„Nakonec jsme se shodli na KUTULU, názvu mé první série. Vyjadřuje pohyb, hravost, radost,“ říká Boháčová. A tato slova hračky z její dílny skutečně výstižně charakterizují.
