Šestatřicetiletý Stanislav Fabišík pochází z Košic. Od loňského podzimu bydlí v Plzni. Nejprve žil na ubytovně, když mu skončila práce zprostředkovaná agenturou, našel si místo v azylovém domě Domova svatého Františka, který pomáhá lidem bez střechy nad hlavou.
Stanislav pracuje v soukromé bezpečnostní agentuře. Právě obživa byla důvodem, proč do Česka přijel. U něj doma je o práci nouze.
Stanislav není v domově jediným Slovákem. Naopak. V loňském roce tu bylo cizinců 38 procent. „A z 95 procent to byli občané Slovenska,“ konstatuje jeho vedoucí Džemal Gërbani.
Plzeň je v tomto ohledu podle něj spíše výjimkou, další velká města takový poměr cizinců mezi osobami bez domova nemají. Vyplývá to z celostátní konference zabývající se řešením problematiky bezdomovectví a sociálního vyloučení.
„My jsme od Slovenska nejdál, tito lidé přitom zcela míjí Brno a Ostravu,“ pozastavuje se nad tím Alena Hynková, vedoucí sociálního odboru Magistrátu města Plzně.
Srovnatelný počet cizinců v této kategorii má už jen Praha. Ta má pochopitelně bezdomovců nejvíc, nejmarkantnější jsou tedy zde i různé fenomény.
Porovnáním skupin osob bez domova v Praze a Plzni se zabývá nový tříletý projekt Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Začal v lednu letošního roku, unikátní je v tom, že dosud žádný výzkum se nezaměřoval na dvě města zároveň.
Podle hlavního řešitele Petra Vašáta už jsou nyní známy první výsledky.
„Praha je víc roztříštěná do skupinek, v Plzni se více lidé znají, tráví čas pospolu, i pokud jsou hodně rozdílní,“ konstatuje Vašát a jako příklad odlišností uvádí závislost či státní příslušnost. Zatímco v Praze se jednotlivé skupiny vůči sobě často vymezují, v Plzni tomu tak není. A důležité je i to, že se vůbec navzájem znají.
K těmto předběžným závěrům došli sociologové díky třem desítkám hloubkových rozhovorů. Během nich chtěli výzkumníci vyjmenovat šest nejbližších lidí, dostali se tedy celkem k číslu 137. Na základě jejich charakteristik pak zjišťují informace i o samotných bezdomovcích.
„V Praze mezi těmi nejbližšími byli hojně zastoupeni i lidé, které znali dotyční krátkodobě,“ uvádí Petr Vašát a doplňuje, že většina zpovídaných nebyla schopna dát dohromady ani všech šest jmen.
Výzkum potrvá do konce roku 2017
Skupina lidí bez střechy nad hlavou v Plzni navíc častěji uváděla mezi blízkými ty, kteří sami na ulici žijí. „Jsou více odděleni od těch, kteří žijí v bytech,“ konstatuje Petr Vašát.
A další plzeňské specifikum oproti Praze je podle Vašáta věkové složení. V Praze převažují středně staří a starší, Plzeň má silnou kohortu kolem dvacátého roku věku. Potvrzuje to i Džemal Gërbani. Letos podle něj vzrostl podíl klientů domova mladších 30 let na čtvrtinu, loni to byla pětina.
Výzkum Sociologického ústavu AV nazvaný Hobohemia: Časoprostor bezdomovců potrvá do konce roku 2017, nyní chce především vytipovat možná témata. Poté se chce zaměřit na časoprostorové charakteristiky skupiny osob bez domova, jejich program během dne či podmínky bydlení.
