„U nás máme tolik zajímavých akcí, expozic a výstav, že se tady nikdo nudit nebude, ale kdyby náhodou někoho přece jen nuda přepadla, tak si tady na něm může kdokoli zabrnkat nebo profesionálně zahrát,“ řekla mluvčí Východočeského muzea Pardubice Kateřina Procházková Skůpová.
S přestěhováním piána z pasáže s nepříliš dobrou akustikou na nádvoří zámku pomohli strážníci Městské policie.
„Akce to byla rychlá, trvala přibližně hodinu. Šest strážníků po ukončení výcviku na střelnici v rámci svého školícího a výcvikového dne pomohlo přestěhovat piáno a poté pokračovali ve výcviku na hlavní služebně v Pernerově ulici,“ řekla mluvčí strážníků Lenka Uskobová.
Městská policie Pardubice tak pomohla spolku, který provozuje piána na ulici.
„Zaregistrovali jsme žádost o pomoc se stěhováním na sociální síti a využili jsme dostupných sil, abychom mohli pomoci. Naši běžnou službu to nijak neovlivnilo.“ uvedl náměstek ředitele pro výkon služby Josef Sentivan.
„Nejsme jenom represivní složka, ale umíme i pomáhat. A v tomto případě jsme pomohli rádi.“ dodal k celé stěhovací akci.
Nástroje po ulicích, nádražních halách, knihovnách a dalších místech začal před několika lety postupně rozmísťovat po českých a moravských městech pražský kavárník Ondřej Kobza, původem z Ústí nad Orlicí.
Kolemjdoucí se většinou při setkání se spontánně hrajícími pianisty začínají usmívat, popřípadě se zaposlouchají déle a podle kavárníka jsou piana jako boží muka, u kterých se lidé zastavují a mají záminku dávat se spolu do řeči.
