VIDEO: Na samotě září vánoční světelné městečko, má i pohyblivé postavy

  • 3
Kostel, větrný mlýn, kovář, který hýbe rukou a tluče do kovadliny, nebo dva chlapíci řezající dřevo. To je jen zlomek výjevů, které tvoří světelné městečko, jež v těchto dnech ožívá vždy v 17 hodin na rozlehlé zahradě Miloše Pokorného ve Džbánově na Orlickoústecku.

Kdo se vypraví do Džbánova načerpat vánoční atmosféru do osvětleného království Miloše Pokorného a jeho partnerky, musí si dát pozor na dvě věci: na Orlickoústecku jsou totiž vesnice tohoto jména hned dvě, takže si musí vybrat Džbánov u Voděrad. Navíc pohádkový výjev je tak trochu skrytý. Není vidět ze silnice, je lehce skrytý v kopečku na samotě za kostelíkem, ale to překvapení a úžas, když se na planině náhle rozsvítí tisíce zlatých a stříbrných světel, je jako by se člověk dostal do jiného světa.

Na dlani má malé městečko, které ožívá se setměním. Návštěvníci, kteří sem proudí, jako by se s tmou proměnili v upozaděné figury. Ty hlavní, neživé, jsou nasvícené a v životní velikosti.

Světelné městečko na rozlehlé zahradě Miloše Pokorného ve Džbánově na Orlickoústecku. (12. 12. 2023)

Pokorný začínal s výzdobou před deseti lety několika stromečky, které si s rodinou ozdobil. Další rok už na zasněženém dvorku zářili sobi zapřažení v saních. A každý rok něco přidá. Ne moc. Dobrého přibývá soustavně, ale pomálu. Pravidelní návštěvníci ale novinky poznají.

„Stále se snažíme držet dekorace ve stříbrných a zlatých barvách,“ říká Miloš Pokorný. Z domku bývalé vodárny vytvořil kostelík, který obklopují Tři králové a betlém. V duchovní části hrají muzikanti.

LED království ve velkém polyká množství elektřiny, Pokorný to ale příliš neřeší. „Někdo pije, někdo kouří, my si svítíme. Každý koníček něco stojí, ale není to nic zásadního,“ říká Pokorný.

Diody ani kilometry světelných řetězů nepočítá. „Kdyby jich byl potřeba milion, bude jich tu milion, kdyby pětadvacet a bude to pěkné, tak jich tu bude přesně tolik,“ říká.

Pořád má nápady, co přidat. Zahrada je dost velká na to, aby přibývaly další splněné sny. Třeba ve stodole. Ta je zatím neosvětlená a tedy nepřístupná. Do budoucna by ale Pokorný chtěl otevřít lidem i ji. S ukázkou starých strojů, které v ní uchovává. Lidé zde pak budou moci posedět nebo se schovat před nevlídným počasím.

S rodinou výzdobu začíná připravovat v září. Vytáhne osvědčené figury, které má již v LED diodách “oblečené“. S namotáváním světelných řetězů na makety mu pomáhají členové rodiny, kovové základy postav si dělá sám. Vytvořit svůj nápad podle představ pro něj není nic těžkého. Je strojař a nic není nemožné. Naohýbat drát, svařit ho, nalepit.

„Jedna postava trvá čtyři až osm hodin práce, než se dají diody. Aby člověk poznal, že stojí před trumpetistou nebo třeba králem, musí být ledkové diody v jednom směru. Nemohou být jen tak namotané na drátě, jinak by lidé postavu nepoznali,“ vysvětlil Pokorný.

Jím vytvořené postavy nejsou všechny jen statické. Chlapíci, kteří řežou dřevo, se skutečně přetahují o pilu, kovář buší kladivem do kovadliny. Pokorný využil obyčejný motorek ze starých stěračů z auta. Najednou se zastaví otáčecí mechanismus větrného mlýna. „Jak mrzne a taje, dostane se do diod voda a občas to zabliká,“ říká Pokorný. Drobná revize lopaty větrného mlýna nemine.

Sváteční atmosféru městečka letos umocňuje sníh, který napadl. Zlatá a stříbrná světélka se od bílého podkladu ještě více odrážejí. Takto silně napadlo za roky, co Pokorný otevřel svou zahradu lidem, teprve podruhé.

„To asi uděláte hodně lidem radost, co?“ řekla osmdesátiletá návštěvnice, která si přijela městečko prohlédnout.

Pokorní vstupné nevybírají, kdo chce může přihodit dobrovolný příspěvek. V ceně neceně je punč nebo čaj pro děti. Kdo chce, může si nabídnout. Děti si mohou vzít pohlednice, které jsou volně k dispozici v malém domečku. Ten Pokorný vyrobil původně pro vnoučata. Stísněný krcálek ale nečekejte. Pohodlně se zde před nevlídným počasím schovají čtyři lidé.

Džbánov u Voděrad

Džbánov u Voděrad

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

Návštěvníci by mohli projít nazdobené městečko během patnácti minut. Odsud ale lidé nespěchají. Lavička vytvořená pro focení bývá obsazená. Fronta a davy se tu nekonají. Lidé se pohodlně rozptýlí po areálu a když je volno, vrátí se. Pravidelně sem například přijíždí parta lidí z Lanškrounska a udělají si zde piknik. Vydrží klidně dvě hodiny a nasávají sváteční atmosféru.

V osvětlené zahradě se konají koncerty, setkání s čerty a Mikulášem, vítají zde Nový rok. Jakkoli jsou zvuk koled, smích dětí a hovory s návštěvníky pro majitele a jeho partnerku naplňující, posvátnou atmosféru si užívají až když vše utichne. „Postavíme se v chalupě na zápraží a jen sledujeme tu naši krásu. Pro nás je tenhle pohled stále silný a dojemný. A když už to tu máme, proč bychom se nepodělili s ostatními,“ říká Pokorný.