Chemička třetím rokem odstraňuje nepotřebné budovy. Zmizelo jich už několik desítek. Při jedné demolici si svou práci mohli vyzkoušet i psovodi, kteří trénují záchranné psy pro hledání lidí, zasypaných třeba v dole nebo při živelné pohromě.
Ve skutečnosti zásah psovodů vypadá tak, že jim nejdříve zavolají hasiči a na místě se s velitelem zásahu domluví, kam je pustí, a kam už ne - třeba kvůli nestabilní konstrukci nebo nebezpečné chemikálii.
„Může se stát, že pes musí dům prohledat sám, protože nás tam velitel nepustí. Pes proto musí být naučen i samostatně prohledávat každou místnost. Je to titěrná a náročná práce,“ uvádí Hana Loužilová z organizace Sirius, která se na výcvik záchranných psů specializuje.
Při tréninku v areálu Synthesie nic takového není potřeba. Do sutin proto zalézá figurantka a ještě než se vypustí psi, tam několik minut zůstává. Aby místo mělo dostatečnou pachovou stopu.
Člověk uvězněný pod sutinami totiž na stejném místě také stráví delší čas a pes musí odhalit jeho pach mezi ostatními čichovými vjemy.
Jakmile je vypuštěn první pes, chvíli sutiny obíhá, ale pak už jde najisto. Zastaví se u místa, kde je schovaná figurantka a hlasitě štěká, dokud nepřijde psovod. Stejným způsobem vzápětí místo označí i druhý pes.
„K zásahu musí být povoláni minimálně dva psi. Pejsek je totiž živý tvor a klidně může mít špatný den a udělat chybu. Nebo nedokáže zavalenou osobu přesně dohledat,“ vysvětluje psovod a profesionální hasič David Hynek.
Šance na nalezení člověka roste s počtem zasahujících psů
Záleží i na typu sutiny, hloubce a náročnosti terénu. Že pes místo napoprvé neoznačí, ještě neznamená, že tam nikdo není. Než pach projde sutinou, nějakou dobu to trvá. Jedno hledání proto není směrodatné. Druhý pes pak má v podstatě za úkol potvrdit nebo upřesnit místo, kde se zasypaný člověk nachází.
„Ideální je, když přijedou tři psi. Říkáme, že když místo najde první pes, je to na 50 procent, když ho potvrdí druhý, je to na 95 procent a pokud ho najde i třetí, je to na 99 procent,“ říká Hynek.
Doba, než se pes vycvičí, aby mohl v případě potřeby jít do akce, je individuální.
„Každému pejskovi to trvá trochu jinak dlouho. Nejdřív musí projít atestacemi nejvyššího stupně, aby bylo jasné, že je způsobilý hledat. Pes musí vědět, že se nejedná o žádnou hru, protože tam jde o lidský život. Každý pes to má jinak, takže někteří to dokážou už po třech letech, jiní po pěti,“ uvádí Loužilová.
Výcvik je specifický v tom, že záchranný pes musí mít dostatečnou motivaci nalézt člověka. „Pes musí u místa, kde se oběť nachází, zůstat a štěkat, než přijde psovod. A k tomu je potřeba velká motivace. Proto za to musí dostat odměnu,“ doplňuje Loužilová.
