Jako by nešlo o obří nákladní jeřáby, ale ohnuté dráty. Jako by to nebyly nákladní lodě, ale dvě na sobě přimáčknuté hračky. Námořní kontejnery poházené přes sebe jako kostičky z lega. A k tomu pro našince až nelidské vedro.
Pro Hynkova německého krátkosrstého ohaře Darrena to byl první ostrý test poté, co se dostal mezi 23 elitních psů v České republice, kteří mají atest na vyhledávání zavalených lidí.
Se svým pánem a dalšími členy týmu se dostal do prostředí 200 až 300 metrů od epicentra výbuchu. Úkolem jejich týdenní mise prohledat prostor kolem 85 tisíc metrů čtverečních a zjistit, zda se v něm nacházejí lidé.
„Počítali jsme, že tam někdo bude. Bylo to pravděpodobné. Už když jsme přicházeli na místo, byly všude krevní stopy. V té době tam mohl být někdo, koho mohl výbuch zavalit,“ říká David Hynek.
V úmorném vedru a vlhku museli psovodi svým svěřencům dělat delší přestávky a ve vyhledávání se střídat.
„Teplo jsme čekali, ale například silnice byly tak naakumulované, že se na asfaltu nedala udržet ruka a hrozilo nebezpečí popálení psích tlapek, takže jsme museli používat ochranné botičky,“ popsal Hynek.
Ochranné obutí patří mezi standardní výbavu záchranářského psa. Chrání ho sice před extrémně rozpáleným terénem a poraněním od spálenin nebo střepů, ovšem pes se v tu chvíli nemůže spolehnout na své drápy a po troskách může sklouznout.
„Nasazení botiček bylo nezbytné. Používal jsem ty s pevnější gumovou podrážkou,“ vysvětlil psovod.
V místě navíc bylo množství střepů, plechů a různých popraskaných ocelových konstrukcí, takže poranění zvířat bylo pravděpodobné.
„Prohledávali jsme velké sklady, parkoviště plná aut, obří námořní kontejnery. Naštěstí jsme žádnou oběť ani zraněného nenašli, to je ta příjemnější stránka naší práce,“ říká devětatřicetiletý Hynek.
Extrémní byla v přístavu také vlhkost, která psům odebírala při vyhledávání dost fyzických sil.
„Psi se rychle vyčerpávali, přehřívali, opravdu často jsme je museli střídat a chladit, aby byli schopni dál pracovat a vyhledávat,“ popsal extrémní pracovní podmínky Hynek.
Psovodi tedy v tom největším horku střídali zvířata po deseti minutách, ovšem výjimkou nebyla ani kratší doba. „K večeru vedro polevovalo, mohli jsme vyhledávat déle.
Pro Darrena byla libanonská mise prvním ostrým zásahem. V Pardubickém kraji je jediným takovým psem. „Práci, k níž ho cvičím, odvedl dobře, byl jsem s jeho premiérou spokojený,“ řekl Hynek.
Pes je v otevřené ploše schopen ucítit člověka na několik set metrů. Hynkův Darren je schopen navětřit na 250 metrů.
„Záleží na typu trosek, klimatu. Mokrým pískem nebo sněhem prochází lidský pach daleko hůř než panelovým systémem, tam projde dobře. Když jsou ideální podmínky, není pět až šest metrů hloubky problém,“ řekl Hynek.
Přítulný přátelský ohař je milým společníkem celé Hynkovy rodiny. „Mám malé děti, pes je s námi v bytě, děti miluje,“ říká o svém svěřenci psovod z Nekoře na Orlickoústecku.
