Letos v červnu veřejnost šokovaly otřesné záběry na krvácejícího chlapce na chodbě bez pomoci z pardubické nemocnice v dokumentu Infiltrace: Obchod se svědomím. Policie letos v září kvůli zanedbání péče o tehdy osmiletého Adama Vyčítala po operaci mandlí obvinila nemocnici, lékařku a dvě zdravotní sestry.
Minulý týden zase nemocnice připustila pochybení lékařů dětského oddělení v péči o novorozence zasaženého infekcí, který utrpěl těžké poškození mozku. Politici, kteří v minulosti tvrdili, že podobné záležitosti jsou věcí manažerů nemocnice, postoj dávno změnili. Ale manažery v čele společnosti nekritizují.
Už v červnu hejtman Martin Netolický přiměl náměstka ředitelky Pardubické nemocnice, aby odstoupil. Po nové aféře politici tlačí na další personální změny, na odchod primáře dětského oddělení. Ředitelka nemocnice Štěpánka Fraňková, která jej odvolat odmítla, musela odejít. V zastupitelstvu už zazněla kritika, že silný politický tlak může nemocnici destabilizovat.
Hejtman Martin Netolický tvrdí, že kraj zasáhnout musí. „Pokud bychom byli nečinní a tvářili se, že je vše bez problémů, tak by to bylo selhání samosprávy,“ řekl.
Lékaři dětského oddělení pardubické nemocnice hrozí odchodem, pokud bude odvolán tamní primář. Není důvod se bát, že se rozpadne akutní péče, že na to doplatí porodnice a další obory?
Věřím, že s odstupem času všichni pochopí postup zakladatele, tedy Pardubického kraje, což není Netolický a rada, ale zástupci občanů kraje, a my musíme za tyto ‚akcionáře‘ jednat. Vzhledem k tomu, že se jedná o opakovaný případ, naše jednání musí být srozumitelné, pochopitelné a logické. Domnívám se, že žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Rozumím určitému znepokojení a obavě, aby nepřišly unáhlené kroky. Máme ale pochybnosti o tom, že se vše skutečně dělo podle vnitřních pravidel, která jsou schválena v rámci celé akciové společnosti pro takzvané nežádoucí události.
Co přesně tím myslíte?
Pokud se vedení nemocnice a následně i představenstvo dozví, že došlo k nežádoucí události de facto až po třech měsících, přestože už v červnu byla vydána rodině zdravotnická dokumentace ze strany oddělení, tak takový postup nepovažuji za normální. Pouze to vypadá, že je snaha něco ututlat. Jako samospráva chceme být naopak maximálně otevření.
Lékaři, soudě podle textu jejich petice, ale cítí obrovskou křivdu. Ta událost nebyla ještě řádně vyšetřena a už nemocnice připustila, že ji zavinili. Je to podle vás v pořádku?
V případě Adama Vyčítala jsme byli kritizováni za pasivitu. Nyní jsme de facto kritizováni za snahu problém řešit. Je to náš úkol, byli jsme zvoleni, abychom řešili problémy kraje. Jsem přesvědčený, že každý máme zodpovědnost, musíme se k ní hlásit. Jde nám hlavně o to, aby standardní komunikační mechanismy mezi oddělením, vedením nemocnice a představenstvem fungovaly. Nic jiného nechceme. Když se dozvíme o případu po třech měsících od doby, kdy se stal, tak i nám laikům se zdá, že tu byla snaha případ skrývat. A to určitě není dobře. Musíme být aktivní, a ne čekat na nějaký další televizní pořad, aby to nemocnice o to více poškodilo.
Počkat týden dva na prošetření, na to už tedy nebyl čas?
Je to opakovaný problém na stejném oddělení a řešit se musí. Domnívám se, že jsme s lékaři a zdravotníky na jedné lodi. Všem nám jde o poskytování kvalitní péče lege artis a o dobré jméno nemocnice. Měli bychom hledat společnou cestu.
Není ale právě toto věc managementu, který jste tam dosadili, aby si s konkrétními problémy poradil?
Vyjadřujeme se pouze k věcem, ke kterým se vyjadřovat máme. Jako valná hromada společnosti jsme v obecné rodině zaúkolovali představenstvo, aby nám velmi rychle představilo svá opatření dovnitř nemocnice a zároveň případně personální. Rozhodnutí je na představenstvu.
Původně jste hovořili o tom, že personální změny se nemají týkat managementu, ale nakonec byla odvolána ředitelka Pardubické a Chrudimské nemocnice Štěpánka Fraňková. Proč?
Byl tam bohužel vnitřní nesoulad, pokud jde o další postup. Byl jsem členy představenstva informován, že mají poněkud jiný názor na řešení situace než paní ředitelka. Kolegové vnímají situaci jako velmi vážnou, a že musí dojít k dalším krokům uvnitř dětského oddělení. Z našeho pohledu představenstvo postupuje logicky, máme v ně plnou důvěru.
Nemocnice byla politiky tlačena k maximálně hospodárnému chování, aby už nevykazovala ztráty. To se jí povedlo. Nezpůsobil ale tlak na ekonomiku to, že chyběly prostředky jinde, třeba na lepší personální obsazení?
Tak to určitě není. Ty věci musí jít ruku v ruce a součástí fúze nemocnic, kterou jsme prováděli, byla i celá řada projektů, které se týkaly lidských zdrojů. Politici jsou v roli vlastníka, je to stejné jako například Tomáš Chrenek u Agelu a další vlastníci, kteří rozhodně nevstupují do ekonomických procesů, ale vstupují do řízení a do toho, aby ekonomika byla dlouhodobě udržitelná.
Nám tu v roce 2011 a 2012 hrozil bankrot nemocnic, vyhlášení konkurzu. Dorovnávali jsme ztráty dotacemi z krajského rozpočtu, tyto prostředky šly na úkor jiných odvětví, silnic či škol. Personální obsazení a zodpovědnost za konkrétní výkony nesou lidé na konkrétních pracovištích a s ekonomikou nesouvisí.
Vnímejme prosím, že lékaři na jednotlivých pracovištích jsou odborníci. To, že dochází k některým individuálním selháním, to se stát může. Ale to se děje přece ve všech odvětvích.
