„O víkendu zapnu stroj a zmrzlina jede. Na každý den to není, ale na víkend se lidé ptají,“ říká majitelka malého rodinného cukrářství Jana Novotná.
Mezi sváteční druhy patří například pistáciová. Sama cukrářka ví, že zmrzlina je skutečně drahá. Ale podle svých slov do ní dává to nejlepší, co je možné - žádná sladidla ani konzervanty.
„Vždyť jen tenhle kbelík pistáciové pasty stojí pět tisíc korun. Je ale neskutečná a všichni se ptali, kdy zase bude,“ říká Novotná. Teď dělá zmrzlinu pouze v jednom stroji. Ne každý je ochotný dát za zmrzlinu sumu, která se blíží ceně obědového menu.
Kromě oblíbené pistáciové mohou lidé vyzkoušet i lískooříškovou, která má ve stánku svoji premiéru. Je ze stoprocentní ořechové pasty.Ostatně kvalitní zahraniční suroviny jsou cukrářce nejbližší. „Nic nedělám jen jako,“ říká.
Šperkovnice z kulinářských klenotů
Skříň se surovinami je její šperkovnice. Klenoty, které pečlivě vybrala, zvýšily hodnotu obyčejné skříně na několik desítek tisíc korun. Francouzská čokoláda z rodinné firmy, maliny sušené mrazem. Jen s jahodami se jí pracovat nechce. „Všichni víme, jak chutnají v zimě. Proto se jim vyhýbám,“ říká cukrářka.
Právě se zmrzlinou zde začínala. Její vize byla loni v létě ještě skromná. Točit zmrzlinu a zájemcům nabídnout cheesecake vlastní výroby.Jenže cukrovinky se chytly a poptávka byla tak velká, že musela zaměstnat na léto rodinu a najmout brigádnice.
Příští rok se na krabičkách z její cukrárny objeví i logo. „Název Zmrzlina Zaječice ustoupí do pozadí. Zavedeme název Epifany, což znamená něco jako zjevení. Význam je spojený i s křesťanstvím a Zjevením Ježíše Krista. Mnoho lidí už mi řeklo, že jsem tady jako zjevení,“ říká.
Hodně lidí se také podivuje, co dělá cukrářka jejích kvalit v malé vísce při hlavní silnici.Tuhle filozofii ale Novotná odmítá. Proto, že jako kuchařka pražského hotelu Seven Days Prahy zažila práci v profesionální kuchyni, a tak se rozhodla dělat cukrařinu jinde. A jinak.
I proto nikdy nevytvoří stejné těsto, stejně chutný cheesecake. Pokaždé má trochu jinou chuť podle toho, jak obmění základní recept.„Vezmu si suroviny, se kterými chci pracovat. Nebaví mě dělat pořád stejné věci,“ říká Novotná.
A ještě jedna filozofie je jí blízká. Neříká, že něco nejde. Vždycky to zkusí. Cukrářka například vytírá dortovou formu přepuštěným máslem.
„Nemám ráda nutelu. Ale kamarádka potřebovala gitelu, tedy přepuštěné máslo a nutelu. Byla jsem z toho nešťastná, nechtěla jsem pracovat s nutelou. Nakonec jsem vzala jemný citrus yuzu. Bylo to příjemně kyselé a do toho gitelu a to bylo ono,“ popisuje jeden z kulinářských pokusů cukrářka.
Večer sleduje světové on-line kurzy
Do Prahy ji vyhnala zřejmě její povaha a zarputilost dělat s kvalitními, byť drahými surovinami.„Cítila jsem, že mi to tady je malé. Jezdila jsem po kurzech se špičkovými šéfkuchaři.Teď už ale musím spíš do světa,“ říká.
Cukrářka cestuje i teď. V současné době jen virtuálně. Jeden večer se například přesune do Austrálie. Zaplatila si on-line kurz od autralského šéfcukráře.
To pak soustředěně sleduje, jaké dobroty si může osvojit. V praxi to vypadá tak, že když večer po deváté dorazí domů do Slatiňan, zapne si kurz, aby se podívala, jak se dělají pralinky v top cukrářských zemích.
Po hodinách strávených nad válem a u trouby si nyní dopřála pár dní odpočinku. Po Novém roce však začne připravovat novou pobočku v Gočárových mlýnech v Pardubicích a další se rýsuje v Holicích. Styčná loď však zůstane kotvit v Zaječicích.
„Sama si říkám, proč si to tak komplikuju, ale mě to baví,“ říká cukrářka. Její den začíná většinou kolem půl páté. A když je potřeba, odemyká dveře výrobny i ve tři hodiny ráno.
Že by si mezi svátky vyrazila s rodinou do zoo nebo za kulturou, moc pravděpodobné není. To si radši zajede někam na dobrý oběd. K někomu, kdo jde stejnou cestou jako ona.
