Telčice? Ano, někteří obyvatelé Chvaletic neřeknou dnešnímu městu na úpatí Železných hor jinak. Památku na osadu, před čtyřiceti lety sloučenou s Chvaleticemi, oživil ve své nové knize Petr Pospíšil alias Lev Tygr Český.
 |
„Kdo nemusí černý humor, ať si knihu nekupuje. Ústředním heslem černého humoru je totiž: Sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli. Tady se tedy fotrové nevěší, jenom topí, ale zase se mezi sebou střílejí příslušníci Lidových milicí,“ vystihuje v předmluvě Lev Tygr Český, vlastním jménem Petr Pospíšil, pojetí nové knihy Zlaté časy v Telčicích.
Petr Pospíšil alias Lev Tygr ČeskýNarodil se v roce 1956 v rodině lékárníka a úřednice. Mládí prožil jako jedináček a šprt v obci Telčice. Po maturitě na gymnáziu v Přelouči pracoval jako zřízenec na neurochirurgické klinice v Hradci Králové. Poté ochutnal jeden semestr pražské VŠCHT, ale když při práci v chemických laboratořích několikrát ohrozil statiku budovy, přestoupil na Pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Kromě pokusů o výchovu dětí ve škole pracoval 20 let jako hasič v různých pražských podnicích. Se skupinou Pražská šunka vydal dvě autorská CD Dělej mi to jako stroj a Miluj s nasazením. Napsal Divočiny, Černé tajemství Karla IV., S Ježíšem na pivě, Všechno je správně. Dnes žije ve Chvaleticích. |
Podle jeho slov jde o „vtipnou kroniku Telčic“, která připomíná knížku kreslených vtipů, jen místo obrázků jsou černobílé fotografie z let před rokem 1989.
„Fotky jsem si vypůjčil před čtyřmi lety ze školní družiny, kde bylo ve čtyřech krabicích asi dvacet kilo neznámých fotek. V Telčicích jsem vyrůstal, tak mě zajímalo, co je to za snímky. Nejdřív mě napadlo, že bych z nich mohl udělat výstavu, nápad na knihu fotofórů jsem dostal o týden později,“ popsal zrod publikace její autor.
Dvousetstránková kniha má 12 oddílů. Nejen společenský život v Telčicích, ale i osobní autorův život přibližuje přes snímky z rodinného fotoalba. Fóry s peprnými hláškami v bublinách, ve kterých se občas objeví i sprosté slovo, nikdy však ne samoúčelně, vycházejí z autorovy fantazie.
„Většina lidí v partě nebo i doma takhle mluví, tak proč bych měl řešit nějakou korektnost? Jak pravil můj oblíbený filosof Lao-c’: Pravdivá slova nebývají líbivá, líbivá slova nebývají pravdivá,“ připomíná Lev Tygr Český, kterého už od základní školy fascinovaly Hrabalovy povídky.
„Dvacet let jsem pracoval u podnikových hasičů v Praze, kde se to drsným humorem a příběhy jen hemžilo. Některé jsem i sám zažíval. Nutilo mě to je psát, ale za bolševika to bylo neakceptovatelné,“ uvádí Pospíšil, kterého budou mnozí čtenáři znát díky dříve vydané knize Černé tajemství Karla IV.
V ní se píše o podivuhodných setkáních, nečekaných souvislostech a životě manželů Tomášových. Telčická kronika je jeho pátou knihou v pořadí.
„V předmluvě na lidi apeluju, aby mě nežalovali. Že je to prostě legrace a není pravda, co v knize říkají. Čekal jsem, že mi někdo rozbije okno nebo mi zahodí ventilky u kola, a zatím nic. Jen mě asi tři paní pochválily,“ říká Petr Pospíšil ke knize, ve které se někteří obyvatelé Telčic a Chvaletic mohou poznat na fotografiích z pionýrských táborů, maškarních bálů, mateřské školy a školy, z různých koncertů, sportovních utkání i setkání Lidových milicí.
„Můj nejlepší kamarád, se kterým jsem od první třídy seděl v lavici a bydlel ve vedlejším bytě, mě pobízel, ať knihu doprovodím nějakým textem, tak jsem ho na oplátku dal na titulní stranu,“ ukazuje Pospíšil na fotku chlapce na nočníku.
O nové knize, která se před Vánocemi dostala na pulty knihkupectví, dokonce její autor mluví jako o světovém unikátu.
„Když jsme se pídili, jestli nějakou podobnou knihu plnou fotofórů vydal někdo ve světě, tak jsme nic podobného nenašli,“ dodal k publikaci, na které se grafickou prací podílel Matěj Klekípetra Pražský.
